Sociální dramata z městských konglomerací – tak by se dala shrnout první soutěžní sekce pražských SHORTS!, která je jako první zástupce pomyslné competition jednou z nejslabších. Málo divna a málo síly? V ostatních sekcích se mnohdy sázelo na výkyvy šílených nápadů, které ovšem nejednou vytvoří zajímavou estetiku (smíchanou s nepopiratelnou exotikou dané produkční země), tady jako by se produkce festivalu rozhodla nasázet všechen, pro oscar-bait kraťasy typický materiál, najednou.

Stádo typických zástupců: SHORTS! soutěžní blok 1recenze napsal

Adam Hencze

dne 6/3/2018


recenze filmu Vlídná je noc ~ Hencze
Těžká existenciální záležitost odehrávající se jedné horké asijské noci. Dojem nejistoty z pochybného okolí, skvělá práce s trojrozměrnou mizanscénou a s pozadím obrazu, metaforický převod oslavy čínského nového roku do vyvrcholení rodičovského pnutí s otazníkem na konci. Primitivní děj s nepříjemným manželským konfliktem, jehož příčinou je ztráta potomka – téma, které se letos a vloni na plátnech a Netflixech objevilo stokrát a pokaždé překládá jinou myšlenku.

Krutost osudových trestů za rány, které působíme občas mimoděkem, občas z nepozornosti či z vlastní povahové malosti – tak tahle krutost je většinou nejdrsnější a Vlídná je noc to dokonale ilustruje.
Qiu Yang je ve své komunikaci vyloženě filmový, kašle na lineární střihovou montáž a vypráví ryze po svém, ryze filmově, obrazem. A žávěrečná production value s ohňostrojem taky neuškodí.
Karta filmu

Vlídná je noc

Vlídná je noc
CN 2017
krátkometrážní 15'
festivalová premiéra 18/1/2018 na 13th Festival krátkých filmů Praha


recenze filmu Scris/Nescris ~ Hencze
Postaveno na odvěkém konfliktu Rumunska, který zná prakticky každá země na světě a rasismus je jen jedním slovem, jak jej popsat. Psané/Nepsané to využívá pro svou sociálně dramatickou linku, ve které se v rámci zrození nového života musí ten starý vyřešit a zavřít.

Rumunští romové se tu dostávají i do metaforického konfliktu se státní aparaturou, což je skutečně menšinovým denním tématem, a v očích Adriana Silișteanu je to právě úřednický moloch, co stojí v duelu se svobodným žitím. Jeho povídkový výsek je ale dost předvídatelný, ukřičený a mesidží se řadí mezi typické představitele kraťasů, které přijme téměř jakýkoliv festival – právě kvůli té sociální bublince, kterou kolem sebe nafukuje.
Příběh vypravitelný ve dvou větách je v Psané/Nepsané převeden do filmové podoby bez sebevětší ambice pokusu o "věci jinak" nebo o něco, co přesáhne typiku sociálního dramatu nižších společenských vrstev současného Rumunska.

recenze filmu Réplique ~ Hencze
Antoine Giorgini má nepopiratelný smysl pro humor a představu o skutečné povaze kamarádství, kterou tu přetavuje do krátkého příběhu o kucích z Francie. Steven a Tony mají ale o hodnotě věcí jiné vnímání a jejich vzájemná nedohoda je primárním konfliktem zkoušky v divadle, kterou si pak mladíci střihnou na policejní stanici. Opět, nejde o nějak světoborný pokus o originální tvorbu, spíš o co nejjednodušší a nejúčinnější způsob, jak vybarvit jednoduchou myšlenku – účinně, levně, jasně (a tim pádem doslovně). Proč ne.
Giorginiho kraťas z francouzských bulvárů o mladících, pro které prkna znamenají svět. Celé je to pro svou produkční zemi typicky živelné a divoké, energie ale celkem rychle vyhoří.

recenze filmu Cidade Pequena ~ Hencze
Rodinný filmek z Portugalska, naplněný poetikou států Jižní Ameriky: magickým realismem ve střiku 1:2:2 s přímořským vzduchem a slanou kůží. Voiceover s koláží esteticky uspokojivých obrazů nejspíš ukrývá skryté pravdy, která se Městečku ale nedaří komunikovat tak, aby vyplynuly na povrch – což je možná záměr, potom by ale existence kraťasu neměla smysl, neb v něma absentuje narativ.

Definice tohohle filmového umča jako snivě-dětský pohled na život, kterému mladá duše ještě úplně nerozumí, se všemi jeho tajnostmi a záludy, nu budiž. Mnohem víc to ale působí jako sebrané spisy otce z přímořského státu, který si je vypisoval na ubrousky během přejíždění z domova na kolonádě do školy, kam vozil svého synka.
Kvazi–poetická výprava do nitra dětské duše s živočišným, neposkvrněným dojmem ze světa okolo. Filmek ze života rodiny s krásným jménem --Amarante-- nefunguje.

recenze filmu Fanny ~ Hencze
Halfdan Ullmann Tøndel se podílel na loňské Thelmě a je to dost znát. Nejen, že pasuje citace do doslovných vykrádaček (velkocelek z pohledu "boha"), půjčuje si i atmosféru divna a do středobodu krátkého filmu staví dívku s diskutabilní minulostí. Fanny sice podle všeho nemá nadpřirozené schopnosti, místo telekineze přenáší na skupinu přátel, do které se snaží infiltrovat, špatnou náladu.

Jde o globální problém, kterým trpí všichni nově příchozí do kolektivů a školních tříd. Tøndel souhlasí s nepříjemnem, které to s sebou nese, dál ho ale nerozvádí a dělá z Fanny neurotickou furii, jejíž jednání mimo standard vystřelí jen jednou, a to si jeden s otazníkem řekne, co víc tím chtěl básník říct.
Fanny je slabším odvarem skandinávské Thelmy, Tøndel v ní rozehrává zajímavou atmosféru, kterou paradoxně zabíjí vlastní neznalost jím napsané hrdinky.
Karta filmu

Fanny

NO 2017, celovečerní 29', festivalová premiéra 18/1/2018 na 13th Festival krátkých filmů Praha