RECENZE
(FANNY, 2017, 29', NO) — Halfdan Ullmann Tøndel se podílel na loňské
Thelmě a je to dost znát. Nejen, že pasuje citace do doslovných vykrádaček (velkocelek z pohledu "boha"), půjčuje si i atmosféru divna a do středobodu krátkého filmu staví dívku s diskutabilní minulostí. Fanny sice podle všeho nemá nadpřirozené schopnosti, místo telekineze přenáší na skupinu přátel, do které se snaží infiltrovat, špatnou náladu.
Jde o globální problém, kterým trpí všichni nově příchozí do kolektivů a školních tříd. Tøndel souhlasí s nepříjemnem, které to s sebou nese, dál ho ale nerozvádí a dělá z Fanny neurotickou furii, jejíž jednání mimo standard vystřelí jen jednou, a to si jeden s otazníkem řekne, co víc tím chtěl básník říct.
☞ PINBACKERHODNOCENÍ (AH) — Fanny je slabším odvarem skandinávské Thelmy, Tøndel v ní rozehrává zajímavou atmosféru, kterou paradoxně zabíjí vlastní neznalost jím napsané hrdinky.