Festivaly ~ 24th. Dny evropského filmu ~ recenze filmu Raw ~ 19/4/2017
Francouzský export o mladé kanibalce doráží do kin s už nezanedbatelným hypem. Raw jeho pověst dalece předchází a staví ho rovnou do ostře kontroverzního reflektoru – o všeobecně střízlivé recepci si tedy může nechat jen zdát, my se ale pokusíme jej zhodnotit s chladnou hlavou. Jde toliko o lidožravou onanii, nebo má tenhle film nějaké snědení? Teda sdělení...

Mlčení studenťátek24th. Dny evropského filmu ~ recenze filmu RawLogo def2017 horiz

Je dobře, když je film stejný brutus jako téma, kterým se zaobírá. Raw je jeden z těch filmů. Zapomeňme rovnou na masnou tematiku – ta tu technicky vzato neexistuje. Otázka konzumace čeho, jak, popřípadě čího čeho, je nástrojem, ne tématem. Kanibalismus jako nové palčivé evropské téma? Ale kdeže, leda v kolonce „horor“ na amatérských literárních serverech. Tady se nebaští lidi jen tak pro nic za nic, aby si dav vyventiloval sebenenávistnou frustraci. I když o frustraci nouze není…

Tematicky jsme kdesi u bildungsromanu, látka je univerzální a v podstatě široce pochopitelná, ale kolik už bylo příběhů křehkých inteligentních dívek zválcovaných transferem do nového prostředí. Dnešní hraniční náctileté zkušenosti jsou jinde, dál, výš na škále bizáru a intenzivněji duševně destruktivní. Iniciační procesy rozkladu osobnosti a degradace na animální podstatu si zaslouží intenzifikované pojetí, zbavené civilnosti a obnažené na šokující hnusnou dřeň. Ve společnosti už dávno imunní vůči krutě autentickým výjevům se pro náležité vystižení podstaty pokleslosti musí zajít až ad absurdum.

A přitom Raw vlastně nedostává svojí hrůzyplné pověsti. Je to jen pragmatičnost konfrontace s naturalistickými výjevy, která skutečně šokuje, ale nadměrné opájení se ohlodanými stehny se tu nikde neodehrává. Vyniká povrchnost a sobectví, ale hlavně absolutní neschopnost vzdorovat tlaku okolí s bezcennou povinnou výbavičkou idealistické domácí výchovy. Posun vpřed znamená destrukci a otevření temných skříněk kdesi uvnitř člověka. Zvrácenost je dědičná a závislost nevyhnutelná. Hnijící rodinné jádro je na jednu stranu děsivým tajemstvím, na druhou ale něco přirozeného, co je neoddělitelnou součástí lidskosti.

Nicméně, v tomhle ohledu film vyznívá nejistě, jako by se zuby nehty bránil sebemenšímu náznaku smířlivosti a útěchy. Ve finále už horor jaksi vítězí nad sdělením, není moc co vydestilovat, jen podstaty zbavený šok, či jakési obyčejně zobecněné významy. Naštěstí to moc nevadí, protože účel se plní – portrét destruktivní zkušenosti a zhoubné stimulace prostředím zintenzivněný naturalistickými proprietami je sociální facka jako víno. A to vytříbené verbálně podané poselství není nutně potřeba.

Hlavní hodnocení ~ Jakub Brych
Po většinu času velmi funkční filmový exkurz do prožívání interiorizační krize. Výsostně francouzský naturalismus oslňuje formou, která perfektně plní svůj účel, aneb „škoda hnusu, který padne vedle.“ Raw je východiskem z nudného šibeničně se zpřísňujícího důrazu na autentičnost, který má z podstaty spoustu limitů, zvlášť vzhledem k otrlosti moderního publika. Raw je filmem na svém místě. Má svoje limity a místy, hlavně v závěru, vyznívá obsahově plytce – není o moc víc, než skvěle stvořenou fyzicky stimulující sondou, v tomhle případě to ale není problém. V tomhle případě to stačí.
7