Oddanost až za hrob, tak by se dalo shrnout španělské drama z prostředí vztahu rodiny se služebnou zesnulé matky. Kritika moderní uspěchanosti a ztráty starých obyčejů (výchova dítěte) skrz věrnou službu Rosany, která supluje hned několik sociálních rolí. Její postava v civilních činnostech funguje, skřípat to začíná v předramatizovaných konfliktech s dcerou zesnulé – ty trpí šablonovitostí a na krátký filmový formát přílišným tahem na branku. Postavy jsou nové, nepopsané, a hned se škatulkují, navíc skrz násilné herecké přehrávání.
Závěrečný odchod je metaforicky srozumitelný a odpovídá náčrtu charakterů – možná bylo vhodno ubrat z plynu ve vztahových šarvátkách, které silně kontrastují s jinak klidně plynoucí stopáží.
Závěrečný odchod je metaforicky srozumitelný a odpovídá náčrtu charakterů – možná bylo vhodno ubrat z plynu ve vztahových šarvátkách, které silně kontrastují s jinak klidně plynoucí stopáží.