Festivaly — 12th SHORT!, 23. leden 2017 19:31 aktualizováno 28. červen 2017 15:491. soutěžní pásmo: něco jako Post Tenebras LuxRecenze krátkých filmů Dívka, která tančila s ďáblem (2016), Timecode (2016), Hnízdo 0068 (2015), Mrcha (2016), Seide (2015) a Stopař (2016)

RECENZE (DÍVKA, KTERÁ TANČILA S ĎÁBLEM, 2016, 15', BR) — Stejná porce pozdvižení jako Barguínův polopečený epos čtyři roky zpátky – neprůhledný závěr, nad kterým se nadzvedne milion obočí, a na první pohled nicotné statické záběry obydlí silně křesťanské rodiny. Sekvence ve městě má krom vtipně civilní mizanscény logickou návaznost k pointě, která se díky ní dá vytušit (nedá). Zlověstná předtucha se pěstuje nejistými akcemi postav, promyšlenou kamerou a žánrovou přehazovanou, která často padne do hororový škatule.

Příchod pointy je agresivním tvůrčím tahem a těžce závisí na divákově rozpoložení – vzkaz je čitelný, ovšem ne každý rozumí jazyku.☞ PINBACKER

RECENZE (TIMECODE, 2016, 15', ES) — Humanistické komuniké s divácky vděčným, vtipným momentem na konci. Typická ukázka přesného řemesla na téma "povídky s nápadem", tedy takového toho profláklého Cannes materiálu. Herci vlastně nejsou herci, nýbrž taneční neherci s hereckými vlohami. Patnáct minut stopáže sází na jeden malý konflikt a tříminutovou CCTV montáž, která je sice fajn, ale která zdaleka nevyužívá potenciál "činností, které děláme v pracích, když se nudíme". Samozřejmě neříkám, že důvodem činnosti postav v Timecode je nuda, zároveň to nevylučuji.

Měl jsem ale v první půli příjemný pocit radosti z divna, které poskytuje volný čas v podřadných pracích, jenže to není hlavní Timecodí téma a je to (pro mě) škoda, protože je to jeden z častých aspektů našich životů, který mi zatím nepřijde filmově příliš probádán.☞ PINBACKER

RECENZE (HNÍZDO 0068, 2015, 19', RO) — Na papíře to asi bylo fajn, ale Dispozitiv 0068 funguje z prvního pásma asi nejméně – a pozor, nejde o sportovní dokument o našem nejslavnějším současném zámořském hokejistovi. Byrokratický mishap vystaví pečovatelku a příslušníka speciálních sil (armády?) do speciální situace, ze které se ve finále těží tak trochu do kýče – ten je ale potom zbořen nečekaným následkem činu s velkým ČÉ. Mluvím tady v klíčích a náznacích, ale vězte, že na šedesát osmičku nemá kromě jejího konce smysl koukat, scénář měl asi ještě trochu vyhnít, nebo se naučit nějakým přesahovějším kličkám. Za summit NATO s usměvavým George W. Bushem ale určitě plus jednička.

O to srandovější byla situace, kdy začal člen delegace před promítáním vyprávět děj snímku jen, aby se v půli zastavil a uvědomil si, že vlastně "bude lepší, když to uvidíme sami". Točbu dle jeho slov doprovázely samé problémy – je vůbec nějaký film, který vznikl bezbolestně? Produkčně to s jednou lokací bytu a třemi herci, s nichž jeden je absolutně stacionární, zas tak složitě nevypadá.☞ PINBACKER

RECENZE (MRCHA, 2016, 15', AU) — Vegas, Taylah, neustále hlasitá filipika nestravitelných přízvuků ze všech světových stran (Dolan se svým It's Only the End of the World může opravdu jen tiše závidět), agresivně ruční kamera s volbou explicitního koitu k introdukci postav a prostředí. Australská definice totálního white trash dna s nepříjemně pravdivou optikou, linéarně předaným vzkazem s trierovsky spermiovým potokem. Znovu už prosím ne.

Čtyřicet quid za jednu pilulku, protože si někdo bez kondomu nedal pozor, je money-well-spent za zmrzku a lékárnický dezert pro Vegas. Nekompromisy jsou tu ale až příliš okázalé a přehnané, proto nefunguje ani sražení chodce s okamžitou finanční nápravou. A mimochodem: vypadá to, že 1.375:1 formát (nebo ještě menší) je jakýsi nový kamerový trend nebo co.☞ PINBACKER

RECENZE (SEIDE, 2015, 13', KG) — Zachraňme koně! Těžká a slabší připomínka Sokolnice z loňských Varů – oba snímky se protínají v tangentě zvyků a sázek na lidovou odlišnost, která ale sdílí všeobecné hodnoty: zviřátkům se prostě neubližuje, už vůbec ne těm, co s nimi žijeme dlouho a co je máme rádi, a už vůbec ne kvůli starým obyčejům.

Mnohem závažnější ale je stálá připomínka nesvobody – ať už jde o styl žití, sociální hranice nebo (v tomto případě) výběr partnera. Její podtext je slabší než je zdrávo.☞ PINBACKER

RECENZE (STOPAŘ, 2016, 20', KR) — Pojď se radši napít. Kdyby ho tak někdo vlastně poslouchal. Smyjme rozdíly, neshody a odlišné přízvuky. Lehké drama mezi dvěma odlišně smýšlejícími Koreami odváží diváka do netipovatelných závěrů – používá k tomu chytrý humor, vizuální refrény a skvělé (ne)herce. Zápletka se dvakrát úplně otočí a užije k tomu obratně žánrových a dramaturgických zatáček, které se drží pod pokličkou, jen aby na konci nenápadně vybublaly ve zpívané baladě na povrch. Interpret: podezřelý stopař/severokorejský špeh/otec/člověk. Nutně v tomto pořadí.

Jedno podtržení a hvězdičku za využití (pro nás) exotické lokace a minimum dialogu, který dává prostor prosté, leč účinné filmové řeči.☞ PINBACKER