Velmi silná skupina – krom queer tematiky je zde přítomna groteskní vložka s názvem Instalatér, po které je radno nejíst těstoviny alespoň dvě neděle. Homosexualitu nakousávají Díky za všechno a Máma ví nejlíp, oba trochu jinak a oba trochu s nudou. A to je "nejhorší" trojice snímků – jinak jsou zde dva celkoví favorité, konkrétně Chasse Royale a magicko-realistická Dadyaa z Nepálu.

2. soutěžní pásmo: chceme více magického realismurecenze napsal

Adam Hencze

dne 1/2/2017


recenze filmu Instalatér ~ Hencze
Přisprostlá komediální anekdota stavící na exploatační taktice v pornografickém prostředí. Spousta metaforických close-upů na tělesné části karikaturních postav zabalených do černobílého vizuálu. Těžko říct proč, Fortunat-Rossi se k tématu vyjadřuje jako k specifiké činnosti, která láká divnochy společně s "normálními" lidmi, nad kterými si ale neodpustí dvousmyslných narážek na sex s dětmi.

Zajímavost, kterou dabování pornografických filmů samo o sobě je, proběhla internety a lidským povědomím již léta zpět. Stále jde o validní konverzační vložku do nočních výčepů, jako primární nosník vtipu čtrnáct minut trvajícího krátkého filmu jde spíš o komediální průměr. A rozhodně nic pro milovníky špaget.
Dramaturgická výhybka, která měla pravděpodobně oživit těžší témata krátkých filmů druhého soutěžního pásma – jedná se o prostou komediální taškařici, která kombinuje typicky francouzský humor a mírně exploatační společenskou zábavu.

recenze filmu Dadyaa ~ Hencze
Magický realismus po Nepálsku! Abstraktní, odtažité skloňování jinakosti v těch lepších pádech – téma opuštěnosti a odcházení dotaženo do odloučeného maxima. Neurčitou krajinu planety Uran snímá promyšlená a filmově silně výřečná optika, která se nebojí použití světla ze dvou petrolejek nebo dlouhých švenků opuštěných vesnic. Počkat, opravdu opuštěných?

Pooja Gurung a Bibhusan Basnet kreslí své kinematografické světy skrz silně osobitou estetiku, jejíž smysl zapadne s tim nejslastnějším přizvučením až v závěrečné trojminutovce, přesně podle povídkových manuálů "práce s pointou". Loučení s přáteli a známostmi ještě nikdy nebylo metaforičtější.
Jinakost ve všech pádech se silnou tečkou na závěr. Sběr cen za kameru zcela oprávněné, vysoce pravděpodobně nejlepší kraťas mezinárodního pásma.
Karta filmu

Dadyaa

Dadyaa
FR/NP 2016
krátkometrážní 17'
festivalová premiéra na 12th SHORT! 18/1/2017


trailer 1

recenze filmu Máma ví nejlíp ~ Hencze
Jeden ze dvou queer zástupců v rámci jednoho pásma, což může vyvolat zbytečný dojem prvoplánové jinakosti skrz zneužití kontroverzity lidské homosexuality – v obou případech to má ale svůj (víceméně) důvod. Máma ví nejlíp je desetinová verze Locke, který transformoval jednotu místa interiéru automobilu ve svou silnou zbraň – Máma má k rozjetí podstatně méně časoprostoru, sugesce chce navíc docílit v pouhých dvou záběrech. A jednom rozhovoru.

Vina se s výčitkou v dialogu syna a matky střídá módou horkého bramboru – antagonický přístup otce k synově sexualitě nakonec ustoupí ležérnímu odhalení mámina postoje. Situace nekončí na kordy, ale ani usmířením – někde mezi, v odmlce. Jako elaborát na rodinné situace v moderní, vztahově revoluční společnosti fajn, jako krátký film hledá důvod filmového zpracování, obzvlášť mezi ostatními, o třídu silnějšími snímky.
Queer tematika v optice velmi křehkých (rodinných) vztahů. Téma ohlodáno na kost ve dvou dialozích a dvou záběrech – obojí si ale ne a ne obhájit formu krátkého filmu.
Karta filmu

Máma ví nejlíp

Mamma vet bäst
SE 2016
krátkometrážní 13'
festivalová premiéra na 12th SHORT! 18/1/2017


recenze filmu Chasse royale ~ Hencze
Co začne jako ujetě "uřvaný" francouzský příspěvek, skončí jako bullseye do divákovy pozornosti, nečekaně a milimetrově přesně. Odkaz na Americkou krásu a přesně vybraní neherci jsou vrcholem ledovce, jehož ohromnost postupně vyplouvá na povrch s přibývající stopáží. Chasse Royale je osobní zpověď vyššího druhu evropského white trashe (Schroderové Mrcha klesá ještě o patra níž), úvaha nad šancemi a sny – oproti La La Landu ale okleštěna o západní optimismus a filmový konec. Žádný lesk, spíš bída.

Třináctiletá Angélique je prototypem mnohem realističtějšího obrazu dneška – funguje jako přímý důkaz faktu, že i nevelké cíle a skryté sny jsou pro většinu populace za závojem nedobytné reality. Platí dvojnásob, žijete-li na předměstí Valenciennes. Agresivní nespoutanost a nihilistické pohledy na svět nejsou oslavou mladého života plného vzpurnosti a touhy k sebenalezení (Rebel Without a Cause ne-e), jde o dokumentární zobrazení civilního realismu v kulisách severní Francie. Angélique tu pod nohy hozené klacky nezvládá přeskakovat a na reflexi svých chyb navenek nedbá – o to víc zafunguje poslední záběr snímku, který jediným pohledem vedlejší postavy vypoví úplně všechno. A taky dokazuje, jak těžko se někdy sundavají mimikry.
1. Chasse Royale: studentský film je nedosažitelné Eldorádo.
2. Sny a úspěchy jsou někdy prostě dál, než to vypadá.
3. Když si splnění vašeho snu přeje někdo jiný víc, než vy sami.

recenze filmu Díky za všechno ~ Hencze
Poslední chvíle života Bertilova. Queer tematika z o pár stupňů tupějšího úhlu (myšleno ryze matematicky) – vztah dvou seniorních Norů je subtilní a nenucený středobod společně prožitého soužití, v pokročilém věku definováno pouze zašlými fotografiemi, medailemi z vyhraných mistrovství a vzpomínkami na špatně zvolený běžkařský vosk. Odkládané partrnerské loučení má v zasněžené chatce zvláštní pachuť, asi stejnou jako závěr žití samotný, se všemi nedořečenostmi a skrývanými skutečnostmi.

Nakusování různých dalších linek a motivů je brzdou Díky za všechno – ten jinak oplývá vkusným humorem a nenucenou narací, která ale v hlavním okamžiku nevygraduje. Možná tím říká, že od smrti čekáme až příliš a že jde vlastně jen o další z rodinných událostí, stejně jako babičiny narozeniny nebo oslava kolaudace domku.
Norské odcházení trpí na zbytečný úvod a staví na silném smyslu pro humor i v těch nejsmutnějších okamžicích stáří. Namazáno bylo dobře, závěrečný sjezd byl kostrbatější, než bylo třeba.