Pinbacker ~ Festivaly ~ 23rd FEBIO recenze
Kaufmanova specifická hříčka Anomalisa nás atakovala na letošním FEBIO festu v březnu, následně v distribuci díky Cinemartu. I když jsou to už skoro tři měsíce, rozhodně byste neměli tuhle melancholickou etudu minout.

Synekdocha, ANOMALISArecenze napsal

Adam Hencze

dne 1/6/2016

Anomalisa je zaprvé funkční hrátkou s atypickou filmovou formou a zadruhé ryze divadelním Kaufmanem. Obsahuje velký kus osamělé hravosti jeho Synekdochy, New York a vypůjčuje si i ze staršího V Kůži Johna Malkoviche z roku 1999, jen ty loutky za šestnáct let trochu dospěly – jak fyzicky, tak v hlavě.

Autorsky pluje ve stejné řece témat osamělosti, vězení vědomí a souboje vnímání s banálnem; stop–motion animace je v tomto konkrétním případě nejen unikátním uměleckým vkladem (a šílenou piplačkou), ale především propojením myšlenkového podhoubí snímku s filmovou řečí. Kaufman jako vypravěč opět potvrzuje dávno poznanou skutečnost, že ďábel je v detailech: snímek se dá číst mnoha způsoby a jejich rozhodovací křižovatka je umístěna na adrese divácké nepřístupnosti, což je sympatická “chyba”, která říká “odměněn buď ten, kdož pozorně prohlédne prvoplánovou misi postavy osobnostního kouče Michaela (hlasem David Thewlis) a podívá se Kaufmanovi pod pokličku”.

Tu se snaží tvůrce nadzvednout občasnými diváckými šťouchanci, kterými střídavě utahuje a upouští kohoutek hořkosti. A to je Anomalisa především – hořká studie osobnosti, nepřístupný a mnohdy nepříjemný elaborát lidského vnímání, snové divno, jehož mnohoznačnost prosákla i do vyznění této “etudy o pěti obrazech”.

Článek vyšel v časopise FULL MOON #60
Bez přesahu, s unikátním formálním přínosem, bez kterého by se film mohl jmenovat Jedna noc v Cincinnati a šlo by o hranou (a hodně špatnou) verzi Ztraceni v Překladu. “Nejlidštější film roku” to i bez lidských herců na plátně přesně vystihuje. A o sekvenci soulože v hotelovém pokoji se bude ještě dlouho mluvit.

Hodnocení zbytku redakce:

8
Charlie Kaufman sice Anomalisu jako loutkohru nezamýšlel, její výsledná podoba ale tvoří  spolu s obsahem unikátní syntézu. Věrohodný sex postaviček pak až neuvěřitelně maže rozdíly mezi loutkami a lidmi, fakty a fikcí. Omezený záběr, který má v závěru o to drtivější dopad, a ona precizní forma činí z Anomalisy výjimečnou studii citu.
JB
8
Diagnóza: Odcizení, intimita rozmělněná přepěchovaností citového života, nejlepší ztvárnění sociální paranoie. Fuj, to byla zase deprese.