Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Pokračování výdělečného, ale proklínaného Venoma se chopil Andy Serkis. Vzal si k srdci výtky, které na první díl padaly, nebo použil starý recept? A existoval vlastně vůbec nějaký recept?

Prasakrrecenze napsal

Jakub Brych

dne 15/10/2021

Ubíjející přebroušenost posledních filmů z MCU už způsobila, že si člověk spíš než jejich nesporně kvalitní řemeslo užije hovadinu, která alespoň sem tam projeví jakousi osobitost. Do téhle kategorie spadá většina filmů od DCEU, první Venom, a teď i ten druhý. I přes to, že oba trpí závažným nedostatkem základní dramaturgické soudnosti a rozumně využitého CGI, vyskytnou se v nich momenty, kdy jako by se z víru kohoutích zápasů ve scenáristické zasedačce dostal k tužce kdosi s citem a náklonností k romantickým komediím a propašoval do zhůvěřilé komiksovky trochu srdíčka.

Jsou to hlavně (možná spíš jenom) momenty, kdy se Hardyho Eddie Brock potýká se svým vesmírným cizopasníkem a nádoby „lavhejtu“ přelévají ze strany na stranu se zběsilou kadencí, kdy člověk pociťuje dnes už u komiksovek velmi vzácný druh sebeinvestice do postav, děje a filmu celkově. Jakmile přichází akce, děj, takřka cokoliv jiného, přepíná se zpátky do do módu mozkové mrtvice, kdy je jedno, jestli film režíruje Andy Serkis, slepice, nebo vůbec nikdo – k nadšení Ivana Bartoše nastupuje 97% digitalizace, kde se potenciálně zajímavé postavy mění v pixelové oblaky a v sázce je najednou zhruba tolik, jako by spolu soupeřili dva Metapodi.
Sony Pictures

Jaké to asi je, být Avi Aradem a nést částečnou zodpovědnost už za tři venomí filmy, kde se klíčová postava pavoučího vesmíru kuchá a redukuje na trochu srdce s oblohou z hnoje. To se nejspíš v nejbližší době nedozvíme, dříve pravděpodobně zjistíme, do jaké další šlamastyky se Eddie & symbiont dostanou přístě. A o to není takřka žádný důvod se zajímat, protože Carnage, Venomova nejikoničtějšího soupeře, tenhle film dokonalé vyplýtval. Když se scénář na poslední chvíli v závěru snaží zbrkle připíchnout na osobnost Cletuse Kasadyho pár charakterových rysů navíc, je jasné, že tady nikdo neví, o co jde. Tady se jen ždíme licence.
Film, který ukradne hodinu a půl života a poskytne rozporuplný mix dojemné bromance a prvotřídnáho hollywoodského digiškváru. V ranku komiksáren už je nevycválaná hovadina o ždibec cennější než leckterý produkt továrny MCU, který steče a navždy zmizí. Ale to nestačí. Patnáct let po Raimiho třetím Spider-manovi bych čekal, že už bude existovat lepší pojem o tom, jak se to nedělá. Nezbývá než se modlit za No Way Home.

Hodnocení zbytku redakce:


trailer 1