Komerčně nejpochybnější želízko marvelovského univerza se konečně dočkalo křtu ohněm a ze zámoří se valí jedna pozitivní reakce za druhou a zkazky o nejlepší marvelovce. Tak se teď podívejme, co na Strážce Galaxie řekne jeden český vesnický recenzent...
RECENZE (JB) — Cheesy cheesy cheesy. A pořádně. Patos si dneska v v komiksových filmech nemůžete moc dovolit (pokud nejste Christopher Nolan) a pro kdysi smrtelně vážnou sérii o partě galaktických + - sedmi statečných nazvanou Strážci Galaxie tohle platí dvojnásob. Star-Lord a spol. by se zkrátka se zlou potázali, kdyby vytáhli na plátna kin s vážnými kukuči a absolutně bez pojmu o tom, jak moc prostinká ta jejich dobrodružství vlastně jsou. Kdysi tromácký režisér James Gunn si tohle ale naštěstí dobře uvědomil (ostatně proto byl i najatý) a ze Strážců vytvořil přesně tu jednu věc, která mohla ve filmu fungovat – a bunch of a-holes. Ne že by to tu už nebylo, s hodně podobným konceptem si bohužel pro zlato kdysi nedoskočil Joss Whedon, který teď musí Gunna trochu milovat i trochu závistivě nenávidět, prostě trošku od obojího (ti dva se teď ale každopádně sešli ve správném univerzu). Strážci Galaxie totiž vypadají hodně jako Firefly s větším budgetem a důrazem na situační komiku, v podstatě je klidně možné je co do žánru zredukovat na sci-fi sitcom.
Gunn veškerý patos skrytý v předloze vyhodil obloukem z okna do popelnice a nedělá mu problém ve filmu shazovat i ty nejvážnější charaktery, čímž dosahuje jednak vynikajícího lidského rozměru postav a jednak taky samozřejmě slušné řádky nabroušených gagů. Vtípky přitom sází i tam, kde je člověk čeká málo nebo dokonce vůbec. Z Draxe Ničitele je přes míru doslovně vše beroucí buran se škrobeností levelu Teal'c (Hvězdná brána, pokud nevíte, tak možná ani dál nečtěte...), který jen málokdy dostojí svému egu a většinu času mluví z cesty. Star-Lord se zas s indianojonesovskými manýry chlubí cákanci nepublikovatelného původu všude po stěnách své lodi a floutkovskými řečičkami zazdí i heroickou záchranu kolegyně Gamory. Ta je vlastně jediným opravdu vážným členem celé guardianovské party a úspěšně plní nutnou kvótu nakvašených vzdechů nad připitomělostí svých spolubojovníků.
Gunn opravdu až na jeden případ okamžitě každý vážný moment zařízne zabedněností svých hrdinů, místy i vyloženě paroduje samotný žánr. Hlášek je požehnaně, a i když spousta z nich hraje jen na první plán, trapně vám z nich nikdy nebude, naopak, takřka permanentní lehké pousmívání je zaručeno, občasný upřímný řehot je příjemným bonusem. Markantní zásluhu na dobře šlapající řachandě má perfektně vybrané obsazení. Dlouho tu nebyla parta, co by tak dobře pasovala do svých rolí a fungovala společně tak organicky. Je to částečně neokoukaností obličejů, částečně ale proto, že každý z herců hraje přesně to svoje, roli, kde je prostě a jednoduše doma. Gunn navíc jede podle osvědčené šablony a nechává svoje postavy se mezi sebou škorpit tak dlouho, dokud je nezačnete milovat pro jejich natvrdlost, a pak je konečně svede dohromady. Takováhle jízda v klasických kolejích má ale svoje nevýhody, především v tom, že vás tenhle film dějově ani trošku nepřekvapí. „Arcilotr potřebuje artefakt, aby mohl zničit celou planetu, hrdinové se mu v tom snaží zabránit, honí se po vesmíru, párkrát si nabančí, atd". Musíte se tedy smířit s tím, že nic nového tu na vás nevybafne a užívat si čistě a jen Gunnovo provedení. Což samo o sobě stačí, protože vedle funkčního humoru Strážci skórují i co do poctivého sci-fi feelingu. Gunn kladl důraz na využívání autentických kulis a každý, komu leze krkem předigitalizovanost současných blockbusterů, mu musí za tenhle záblesk starosvětské poctivosti být vděčný. I na detailech záleží, takže když přes úvodní scény běhají titulky se jmény herců, cítíte se vážně, jako byste sledovali nějaký devadesátkový sci-fi seriál. Triky bohužel nejsou neprůstřelné a sem tam CGI uhodí do oka i poměrně nepříjemně, občas je navíc trochu potíž orientovat se v honičkách kvanta pomenších lodí, Strážci ale všechno vynahrazují akcí ve větším měřítku, která má ten správný starwarsovský šmrnc a finále má odpovídající rozměr na to, aby bylo důstojným a strhujícím vyvrcholením předcházející akce. Kazí to jen žalobník Ronan, který je ukázkovým příkladem jednorozměrného padoucha, jehož sice Lee Pace podává jaksepatří démonicky, ale z takřka neexistující Ronanovy osobnosti stejně nevykutí víc než šedý průměr. Naštěstí to pořád patří do penza snadno prominutelných nedostatků, protože Strážci Galaxie si můžou dovolit věci jako děj a zápletku ošulit ve prospěch co nejkoncentrovanější dávky stylovosti a rozjívenosti. James Gunn si navíc hodně dobře pohlídal, aby vždycky, když se utrhne ze řetězu, měl jeho konec hezky po ruce ve správný okamžik se ho zase chytil a zůstat při zemi.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Pověsti o nejlepší marvelovce nebudu komentovat, je to sporná věc, i když do užší topky Strážci patři bezpochyby. Jamesi Gunnovi se zadařilo pospojovat do sebe spoustu lahodných prvků, které uspokojí (nejen) geeky na víc frontách – space operu, sitcom o loserech, poctivé provedení, bezchybný casting a v neposlední řadě kvantum záběrů na pozadí Zoe Saldany. Když se tím vším trošku prohrabete, najdete samozřejmě spoustu vtípků lacinějšího charakteru a absolutně banální příběh, Strážci ovšem nejsou o inovaci žánru ani formy, ale o chytrém využití už využitého a vdechnutí svěžího větru do univerza, jenž se pomalu začíná potýkat s jistou monotematičností. Anebo se můžu vykašlat na zbytečně dlouhá souvětí a prostě říct, že je to parádní jízda, kterou si osobně rád dám v kině víckrát.
napsal Jakub B.
