Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Do hlubokého vesmíru míří loď obývaná trestanci, jejímž účelem je hledat spásu pro lidstvo, které živoří na znečištěné Zemi. Cílem plavby je černá díra, skrze niž by se loď měla dostat do nových koutů vesmíru. Spolu s vězni je na palubě i pochybná vědkyně, která zkoumá lidskou sexualitu v extrémním vesmírném prostředí a pokouší se pasažéry lodi pudit k rozmnožování.

Intercourstellarrecenze napsal

Jakub Brych

dne 6/5/2019

Claire Denise nelze upřít velkou dávku filmařské osobitosti. High Life rozhodně má velmi konkrétní autorskou vizi a i přes svou excentričnost působí promyšleně, bohužel ale spíš kdesi v pozadí v prazákladu. Samotná realizace i při pominutí dekadentní přestylizovanosti trpí slušnou řádkou závad, jimž vévodí scénářová banálnost v podstatě úplně všeho, co se na plátně odehrává. Na jedné straně figuruje obrazová pudovost, která v podstatě sama o sobě nezávisle na kontextu solidně funguje na striktně přízemní úrovni, na druhé dialogové a dramaturgické pojivo, jehož informativní přínos je vesměs nulový a v celé řadě momentů působí až úsměvně hloupě.

Zaklínat se formulemi, že v artovce se doslovnost a přímočarost nenosí, je samozřejmě možnost, lze ale kontrovat tím, že jednak High Life neoplývá skoro žádným metaforickým podtextem, a druhak k podpoře svého poselství využívá poměrně širokou škálu klasických rekvizit science fiction na čistě praktické úrovni. Ačkoliv se režisérka nechala slyšet, že sci-fi prvky zařadila jen druhotně, pro větší pocit izolace, neobratnost práce s elementárními stavebními kameny žánru, nespočetněkrát viděnými v podobně pojatých filmech, jí podráží nohy a nedovoluje, aby film fungoval byť jen v technické rovině.

Což vzhledem k tomu, že v podstatě celé osazenstvo až na dvě ústřední role je redukováno na pronašetele neobjevných replik, archetypálně opět střižené v duchu nejprostších žánrových předloh. I přes plošnou dysfunkčnost nicméně Denise cosi komunikuje, především skrze obrazovou živelnost, v podstatě spíš ale omylem nevypočitatelností bezradné filmařiny. Klaustrofobii navozuje zasazením, sebezpytnou ohavnost skrze na hraně přehrávající Juliette Binoche a monology Pattinsonovy. Témata jako úvaha nad svobodou vůle s predispozicemi a (ne)slavností početí se taky nabízejí, jsou ale v podstatě jen ploše načrtnutá.
A to vše v ostudně zkratkovitém a omezeném balení. High Life je vizí, která z prvopočátečního potenciálu slepě došla kamsi na hranici sebeparodie. Claire Danise kromě víceméně funkčního důrazu na fyzično a lidské ubožáctví vysílá do světa pouze hrstku chaotických dialogů, které nedávají valného smyslu ani v prvním, ani v druhém plánu.

Hodnocení zbytku redakce:


trailer 1