Premiéry, 8. březen 2019 15:00Dr. WomanhattanRecenze filmu Captain Marvel (2019, 124', US)

RECENZE (JB) — Upřímně řečeno, v současné konstelaci bych tak trochu doufal, že se Marvel utrhne ze řetězu víc. Je tu samozřemě potřeba zavést novou značku, a hlavně pokořit metu ženského superhrdinství, kterou jim vyfouklo jinak vždycky ostrouhávající DC, souboj s Wonder Woman ale Captain Marvel prohrává – na rozdíl od Diany Prince, která měla své emocionální (byť ve výsledku zpackané) finále, totiž Carol Danvers udělá jako postava jen malý krůček k jakési nezávislosti, sama se ale zaslouží o máloco. Studio sází na jistotu, hlídá si klasicky hladinku zábavy, to, že se diváctvo nepřestane po celou stopáž potutelně pochechtávat a instantně zatouží se s postavami začít kámošit.

Nebyl by to ale Marvel, aby nepodcenil příběh, záporáctví, a i ty digitální efekty (Thanos byl světlá výjimka). Kapitánka je učebnicovou ukázkou vzorcové práce s MCU scénáři – byť se různé parametry oslabují či zintenzivňují, pod kapotou je to pořád týž příběh o téže osobě, kdy nejklíčovější ingrediencí je, že „musí bejt trochu pako“. Ano, je potřeba uznat, že paka v MCU fungují i navzdory ohranosti stokrát líp, než když se o ně pokouší DC, z čehož lze vyvodit, že je to možná kalkul i o něco míň, než by člověk od olbřímí produkce čekal, to nicméně repetitivnost a vyčerpanost postupu nijak nezachraňuje.

Přitom málokdy měl Marvel fandy tak v kapse jako právě teď, kdy měsíc před Endgame je jasné, že kinosály čeká největší divácká zteč historie. Právě teď si mohl úplně v pohodě udělat z Captain Marvel buď ještě o kus větší podivnost, nebo zas něco víc seriozního. Jasně, předhazují se tu místy prvky jako z Mužů v černém (upřímně je ta inspirace možná až příliš velká), hrají se devadesátkové hity a cédéčko se loaduje dvě reálné minuty, jsou to ale všechno taková letmá mrknutíčka, která ve výsledku nedávají filmu nic moc trvalého. I u Ant-Mana by se dalo mluvit víc o nějakém filmařském rukopisu než u tohohle.

Paradoxně nejvíc svou šanci využívá Ben Mendelsohn, chudák tak nadužívaný pro ploché záporácké role, že je pro něj maska zeleného emzáka vlastně požehnáním – umožňuje mu totiž distancovat se od svého obličeje a trochu se konečně vyřádit. A vychází to. Komediální timing mu jde a to cosi jako rezignace, proznívající skrze šišlavou deklamaci, je taky k dobru. Obecně jsou nejlepší momenty ty, kdy spolu interagují členové tria Jackson Larson Mendelsohn (skoro to vyšlo, že by všechna jména končila na son :-/ ), tam funguje chemie, tam se odehrává to nejmíň generické. Zbytek včetně akce je prostě standardem, který Marvel nezkazí, ale ani vyloženě nepovýší na něco zapamatováníhodného, alespoň já si už teď vybavím z akce jen pár střípků.☞ PINBACKER