Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Viggo Mortensen veze Mahershalu Aliho károu na turné rasistickým jihem USA a sám u toho překonává svoje vlastní předsudky, i mezery v pravopise. Zelená kniha třímá Oscara za nejlepší film a řítí se i do české kinodistribuce. 

S Italem v autěrecenze napsal

Jakub Brych

dne 1/3/2019

Nemá smysl chodit kolem horké kaše – Zelená kniha je prostoduchý film, jehož nejkvalitnější ingrediencí je konstantně příjemný humor a pár dobře vymyšlených vtípků, co to občas nakopnou. Řešení rasových problémů se omezuje na to nejnutnější, skutečně palčivým tématům se uhýbá, protože by narušila „feel-good“ atmosféru. Knize to neškodí, obstojí jako bodrá komedie, kterou v jádru opravdu má (a nejspíš i chce) být, a omezený tlak na pilu v sociálních tématech sám o sobě nevadí. Je to jenom ten aspekt „oceňovanosti“, jímž se dostává do kruhů, které pro ni moc nejsou. Leda by se na to člověk díval jako na geniální tah, kdy film sám tím, jak se vetře kamsi výš, odráží způsob, jímž je postava Tonyho nezáměrně vtažená do života intelektuální smetánky. Ale to už hodně tahám za vlasy.

Ona neškodnost svým způsobem je užitečnou zbraní v propašovávání tolerantnějšího smýšlení do hlav co nejširšího publika. Nejde si u toho nevzpomenout na fenomén Most!, který dělá cosi podobného. Opět ale je na místě pochybovat, jaký je skutečný Farrellyho tvůrčí záměr, upřímně bych sázel spíš na bžundu, což je samozřejmě fajn motivace, a upřímně je mi i sympatičtější než jiná a vznešenější. Pohořet tak Zelená kniha může na mnohem méně viditelných selháních, třeba ten stereotyp Itala se tu vláčí po chodníku takřka bez okolků, a dalo by se docela dobře napadnout i to, že si ho sám Tony uvědomuje a přijímá jej.

Tím největším (a vzhledem k vycíděnosti děje velmi očekávatelným) přešlapem je laxní přístup k předobrazu, respektive klasický tvůrčí alibismus, kdy se pro dramatický efekt díla skutečné události pokrucují, vypouštějí, nebo přidávají. Na letošního šampióna ve vytírání si zadku realitou jménem Bohemian Rhapsody (hříčka se šampiónem záměrná!) sice Zelená kniha nemá, ale je to spíš zásluha toho, že její inspirace není tak profláklá jako příběh jedné z top rockových grup historie, takže se prohřešky hůř odhalují. U finálního dojetí a koutků vzpamatovávajících se z průběžné cukavé aktivity tedy mějte na paměti, že až tak moc hezký to v reálu zase nebylo.
Zelená kniha je v naprosté většině ohledů filmem velmi neškodným, který mnoho nekazí ani nenapravuje. Rasismus pranýřuje, ale ne do krve. Má to tu výhodu, že alespoň nejde snadno odmávnout jako obyčejná agitka, na druhou stranu ale těžko obhajuje vyšší umělecké ambice, ať už vlastní, nebo davem přiřknuté. Je to škoda, protože ve správném kontextu, bez akademických nároků a ideálně s trochou špaget na talíři je velmi příjemným zážitkem.

Hodnocení zbytku redakce:

3
Nezávadná, hollywoodsky leskle natočená pohádka o tom, jak tlusťoch i černoch ke štěstí přišli. Jakejkoliv náznak hrany se třikrát zbrousí, policajti jsou zlý i hodný a akademie vytahuje kapesníčky. Smutné.