Premiéry, 27. prosinec 2018 13:21Zpověď amerického pojídače metamfetaminuRecenze filmu Beautiful Boy (2018, 112', US)

RECENZE (JB) — Předně, nikterak vybočující. Vzhledem k množství materiálu, který jak otec, tak syn na základě své zkušenosti vyprodukovali, měl režírující Felix van Groeningen k dispozici dost způsobů, jak film pojmout. Od naturalistického hnusu po čistý atak na city. Výsledek je blíže k tomu druhému, obecně se ale prostírá na velmi úzkém výseku spektra a je poměrně krotkou a umírněnou podívanou.

Není to úplně špatně, doba nefandí tragice o intenzitě Requiemu za sen, naopak se cení civilnější pojetí životních strastí, které nepálí vším, co má, a radši si diváka získává decentně a uctivě. Beautiful Boy hypoteticky tímhle filmem je, neradno se ovšem příliš pídit po tom, do jaké míry je tohle záměr, a do jaké jenom režisérská bezzubost.

V zánrovém kontextu se totiž film jeví víceméně jako slepenec již mnohokrát užitého a viděného, a to na tematické i na filmařské úrovni. Dějová křivka staví na epizodickém výčtu karambolů a vzepnutí, které ozvláštňuje pouze rozvolněné mísení flashbacků se současností. To sice posiluje naléhavost narativu a trochu bourá stereotyp, scénář ale servíruje výjevy tak mdlé, že ta trocha vypravěčeké fikanosti nemá valný dopad.

Rozhodně nechci znevažovat reálnou tragédii, jenže film jedná se svojí předlohou zbytečně v rukavičkách. Možná je opravdu jeho cílem vykreslit Nica jako sobeckého rozmazleného fracka, který k fetu přičuchl víceméně z palčivého prázdna svého lehkého bytí, což bych upřímně asi ocenil, převažující dojem je nicméně ten, že van Groeningen se veze na lehce glorifikační vlně příkoří mladého intelektuála, a že všeobecné otravné borectví hlavní postavy bere bezvýhradně pozitivně, a dokonce ho ještě použvá jako zbraň v ražbě idey, že „i takto úžasný chlapec může podlehnout osidlům drogy“.

Jako potenciální manifest filmu je tahle tendence naprosto zhoubná a redukuje film na trochu řemeslně zvládnutého kronikářství. Spásou by papírově mělo být herectvo, ale vlažný dojem převládá i v tomhle ohledu. Timothé Chamelet už si svoje užil, a dokud nenajde nějakou novou polohu, v níž sníží míru otravnosti z vrchovaté na nižší, nemá moc smysl se jím zabývat. Carell je sympaťák, hraje s citem, nevítězí ale nad bídou scénáře.☞ PINBACKER