Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Nic a David jsou táta a syn a mají nebývale blízký vztah. Mluví spolu o všem, a ani joint není coby společná aktivita úplné tabu. Lež se mezi ně vkrádá, až když Nic začíná propadat stále silnějším drogám a skončí na odvykačce. Začíná boj se závislostí plný pádů a vzestupů. Jaký je film, který se snaží na problém nahlížet dvojitou perspektivou?

Zpověď amerického pojídače metamfetaminurecenze napsal

Jakub Brych

dne 27/12/2018

Předně, nikterak vybočující. Vzhledem k množství materiálu, který jak otec, tak syn na základě své zkušenosti vyprodukovali, měl režírující Felix van Groeningen k dispozici dost způsobů, jak film pojmout. Od naturalistického hnusu po čistý atak na city. Výsledek je blíže k tomu druhému, obecně se ale prostírá na velmi úzkém výseku spektra a je poměrně krotkou a umírněnou podívanou.
© 2018 Aerofilms

Není to úplně špatně, doba nefandí tragice o intenzitě Requiemu za sen, naopak se cení civilnější pojetí životních strastí, které nepálí vším, co má, a radši si diváka získává decentně a uctivě. Beautiful Boy hypoteticky tímhle filmem je, neradno se ovšem příliš pídit po tom, do jaké míry je tohle záměr, a do jaké jenom režisérská bezzubost.

V zánrovém kontextu se totiž film jeví víceméně jako slepenec již mnohokrát užitého a viděného, a to na tematické i na filmařské úrovni. Dějová křivka staví na epizodickém výčtu karambolů a vzepnutí, které ozvláštňuje pouze rozvolněné mísení flashbacků se současností. To sice posiluje naléhavost narativu a trochu bourá stereotyp, scénář ale servíruje výjevy tak mdlé, že ta trocha vypravěčeké fikanosti nemá valný dopad.
© 2018 Aerofilms

Rozhodně nechci znevažovat reálnou tragédii, jenže film jedná se svojí předlohou zbytečně v rukavičkách. Možná je opravdu jeho cílem vykreslit Nica jako sobeckého rozmazleného fracka, který k fetu přičuchl víceméně z palčivého prázdna svého lehkého bytí, což bych upřímně asi ocenil, převažující dojem je nicméně ten, že van Groeningen se veze na lehce glorifikační vlně příkoří mladého intelektuála, a že všeobecné otravné borectví hlavní postavy bere bezvýhradně pozitivně, a dokonce ho ještě použvá jako zbraň v ražbě idey, že „i takto úžasný chlapec může podlehnout osidlům drogy“.

Jako potenciální manifest filmu je tahle tendence naprosto zhoubná a redukuje film na trochu řemeslně zvládnutého kronikářství. Spásou by papírově mělo být herectvo, ale vlažný dojem převládá i v tomhle ohledu. Timothé Chamelet už si svoje užil, a dokud nenajde nějakou novou polohu, v níž sníží míru otravnosti z vrchovaté na nižší, nemá moc smysl se jím zabývat. Carell je sympaťák, hraje s citem, nevítězí ale nad bídou scénáře.
Beautiful Boy je nízkodopadovým zážitkem a dalším uniformním přírůstkem do penza drogových filmů. Svoje téma komunikuje ne neúspěšně, a v tom je v podstatě přínosem (jako každý film s byť minimální informační a preventivní hodnotou), technicky je nicméně ekvivalentem tiše štěkajícího a kousanců notně dalekého psa.

Hodnocení zbytku redakce: