Kolikrát někoho poděláš, tolikrát jsi Barry Sealem. Liman a Cruise opět pospolu rozjíždí fakty licencovaná alotria a vůbec s nežinýrují s nějakou životopisnou seriózností. Naopak, Nebeský gauner je za vlasy přitažená jízda, co na uvěřitelnost kašle a na škrobenost šlape a absurdno si prohání nosními dirkami. Je potřeba říkat víc?
RECENZE (JB) — Tak konečně. Po Reacherech a Mumiích má zase Tom na kontě dobrou roli. Barry Seal má auru toho typu projektu, který si všichni na place jaksepatří užili, a nejvíc to čiší z Cruise, který po prkenných drsňácích hraje prvotřídního vychcánka a náležitě se u toho baví. Pamatujete na letošního Afflecka s unylou Pod rouškou noci? Barry Seal je stejný typ filmu, jen úplně opačně pojatý. S nadhledem, živelností a zdravou nadsázkou. A není lepší, protože je podle skutečnosti, je lepší, protože se nesnaží tvářit nijak vážně, ale přitom organicky skrze rozjívenou poetiku vytváří i morálně zajímavé pnutí.
Liman se s tím nepáře a postavu skvěle prodá už v úvodní scéně, kdy si filuta Barry ještě coby civilní pilot z nudy hazarduje s životy pasažérů letu. Bezuzdné floutkovství je hlavní devíza postavy a Liman se takřka celou dobu veze na téhle vlně – perspektiva filmu je nahnutá ve prospěch Barryho a přesvědčuje diváka, že s trochou drzosti mu vlastně projde úplně cokoliv. Amorálním parťákem je mu Domhnall Gleeson, který v pro něj netypické roli rovněž solidně válí. Diskutabilní chování všech okolo se jaksi stává standardem a Liman neváhá přitopit pod absurdním kotlem výjevy z ledabylého penězi prošpikovaného Barryho života, jimiž ještě prohlubuje morální jámu, na jejímž okraji se charaktery potácí.
Ironie je základem vzletů i pádů filmu – na jedné straně je satira oportunismu nejen Sealova, ale především vládního, kdy vinou špionážních přešlapů padají režimy a stoupají kartely, a ačkoliv některé prostředky sem tam jsou víceméně posvěceny účely, alibismus á la „my jsme ty hodný“, většinu času šeredně smrdí. Na druhé straně pak je tendence překlopit do řachandy všechno, co jde, a i když humor hezky kontrastuje s momenty brutality, naneštěstí se mu daří podkopat kredibilitu některých scén. Je to buď a nebo a Liman volí spíš „buď“. A i když se k „nebo“ taky nakonec propracuje, bezuzdnost jeho „buď“ občas smrdí srandistickou nenasytností.
I to neustálé kyvadlově se přelévající skóre Barry vs CIA/střední Amerika se ke konci mírně vyčerpá, holt stereotyp je mrcha. Závěr ale rozbíjí i ten a dokazuje, že jeden nejapný vtípek je cennější než třicet duchaplných promluv. Kterak jasně načrtnout charakter podělátorův a na chvíli strhnout na jeho stranu, tak by se dal Barry Seal s klidem přejmenovat. Stojí to za ty přehnané slevy z objektivity a stálo by, i kdyby byl tenhle film jen rozjívenou komedií. A přitom je víc než to – je polouvědomělou komedií a taky triumfálním Cruisovým návratem do světa živoucích a vrcholně zábavných charakterů.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Řekněme až satirická komedie o reálném vyčůránkovství. Barry Seal si mastí kapsy na dvou až třech kontinentech a Domhnall Gleeson je vyšinutý agent CIA, ani jeden s funkčním morálním kompasem. Doug Liman dokazuje, že komediální žánr pořád zvládá a že s trochou snahy ho dokáže opentlit i chytrou jízlivostí s lehkým přesahem. Ať už je to náhoda, nebo záměr, Barry Seal se může pyšnit ideálním poměrem humoru a moralit, a i když neaspiruje na to stát se nadčasovou kultovkou, určitě patří k tomu nejlepšímu, co letos Hollywood vyplodil. Běžte na něj.
napsal Jakub B.
