Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Ben Affleck opět na režisérském i hereckém koni, tentokrát jako vzhůru stoupající mafián á la Tommy Angelo. Po rouškou noci je cílevědomá žánrovka, která se v trailerech snažila znít místy až trochu filosoficky. Je radno čekat víc než jen klobouky a thompsony?

Pod rouškou nudyrecenze napsal

Jakub Brych

dne 12/1/2017

Pod rouškou noci by mohl být skvělý seriál. Má totiž dost zajímavých postav, které by s trochou scenáristického umu dokázaly dalece převýšit laťku žánru a nažhavit emotivní vztahovku. Akorát by se Ben Affleck musel vzdát hlavní role. Jak skvěle mu šel autistický účetní v Zúčtování, tak bídně se snaží uhrát grázlíka Joe Coughlina. A jelikož ani scénář jeho postavě nečiní velkou čest, dostáváme se do paradoxní situace, kdy Coughlin je nejnezajímavější postavou ve svém vlastním filmu. Docela pech. Absolutní průšvih to ale není, jelikož plochost ústředního charakteru naštěstí úplně nezabíjí ty vedlejší.
© 2017 Warner Bros.

Ambice tu ale neschází, Affleck se s tím nemaže a snaží se na jedné straně rozehrát poutavou mafiánskou žánrovku, na druhé nastolovat i nějaké hlubší úvahy o životě gangstera. A já bych tu teď moc rád napsal, že se mu daří z pokleslého žánru vydestilovat něco navíc, nějakou hodnotu a přínosnou myšlenku. Ale vlastně se to postupně bortí, až zůstane jen z klišé ulitá forma a klasický dějový oblouk o tom, jak se zespoda vyšvihnout hore. Přitom navíc Coughlinovi všechno otravně vychází, a když už má přijít zlom, krize nebo katastrofa, Affleck se herecky dost míjí, takže padá antiklimax za antiklimaxem. Příběhová linie Mafie na PC je jednak dost podobná a jednak lepší.

Ona filosofická rovina pak končí kdesi u prohlášení, že mocní nemusí být krutí. Což ale záhy padne, když Coughlin zabředne do hromady krutostí a když se dosažení vyššího stupně krutosti stane východiskem. A až na konci přichází morální kopanec, který v úvodu předznamenal Brandon Gleeson a který by měl být hořkou pilulkou ospravedlňující celuloidově vysmátý Coughlinův zločinecký vzestup. A v omezené míře funguje, jenže pro nedostatek prostoru k emocionální investici nešlehne tahle závěrečná zákeřnost zdaleka tak silně, jak by mohla.
© 2017 Warner Bros.

Asi největší škoda je ale postav Chrise Coopera, Elle Fanning či Sienny Miller. Vedlejší role tu vzbuzují oprávněný zájem, jelikož vytváří morálně rozporuplné, komplikované a osudem opravdu zkoušené postavy. Ty sice dojdou jakéhosi zásadního užití, působí to ale trochu potupně, redukují se na instrumenty k popohnání děje, přitom skrývají potenciál pro mnohem víc, pro celou srdceryvnou dramatickou sérii, klidně říznutou nějakým „true detective“ bizárem. Ale to se nestane. Tragický potenciál všech tří se vyplýtvá na pár scének a zbytek filmu tone v průměrnosti.
Věru rozporuplnou záležitost to tentokrát Ben natočil. Najednou tu není ta fajn lidská hodnota, kterou mělo Město či Gone Baby Gone. Najednou je to jen středoproudá žánrovka, která sice funguje v základních ohledech a zavděčí se milovníkům mafiánských dvacítek a třicátek, Affleckův tradiční cit se v tom ale hledá těžce. Asi proto, že ho tam moc není.

Hodnocení zbytku redakce: