Přátelský Spider-Man se po letech živoření u Sony vrací do sousedství MCU. Práva jsou zpět a Marvel si konečně mohl natočit Spider-Mana podle svých představ a vrátit ho po více než deseti letech na výsluní. Symbolický název Homecoming stvrdil novou naději v pavoučí reboot a nikdo nepochyboval, že Spidey je konečně zpátky doma, kam patří. A je to dobře. Bylo by to ale o dost líp před pár lety, kdy z MCU ještě nebyl kolos, jakým je dnes…

Spider-Man. Opravdový od Marvela.recenze filmu napsal

Jakub Brych

dne 6/7/2017


Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze filmu
Tahle recenze je docela osobní. Se Spider-Manem jsem vyrůstal a žádnou komiksovou postavu po něm jsem neměl rád tím bezelstným dětským způsobem jako jeho. Proto je v názvu článku klasický slogan z obálek komiksových sešitů. Dokonalá relikvie někdejšího nadšení, pečeť božskosti. Začátek tisíciletí, bez počítačů, bez internetu, bez přehršle stimulů na kvantech frekvencí. Co měsíc nový Spider-Man, absolutní klukovské eldorado, každé číslo čtené znovu a znovu do omrzení, potažmo rozpadu vazby. Zpětně mě trošku hipstersky těší, že jsem si k Spideymu našel cestu ještě těsně před hypem vzešlým ze Singerových X-Menů. Nikdo tehdy netušil, do čeho nakonec tenhle žánr na plátnech zmutuje, v tu dobu to byl Singer a Raimi a bylo to dobré. Teď se ale píše rok 2017 a diktát patří MCU. Ideje univerza už se chápe i James Bond a Spider-Man se po dohodě Marvel Studios a Sony taky vesele přimyká k nakynutému univerzoidnímu blobu.

A výsledek je rozporuplný. Na jedné straně je tu cosi jako uvědomělá péče o charakter, to, že se konečně ví, jak by Spider-Man měl na plátnech vypadat, a obětavě se mu to poskytuje, na druhé pak nutnost včlenit novou postavu do už rozjetého světa, který má dost specifickou a stereotypní estetiku, jíž se nově příchozí zákonitě nemůže úplně vyvarovat. Feige je možná srdcař, ale kočíruje tu spřežení o tolika vzpurných lichokopytnících, že nemá šanci jim efektivně velet. Spidey se musí podřídit taktovce MCU a stát se typickým hybridem marvelovského receptu a hry na určitý filmový žánr, v tomhle případě hughsovské komedie. A to vše s povinnou náloží můstků a vodítek k všeobklopujícímu univerzu. V praxi to znamená to, že Peter Parker je trošku víc trouba, parodují se komiksová klišé a neustále se odkazuje na Tonyho Starka. A ačkoliv tahle podoba uvědoměle sebeparodického komiksu byla v určitou dobu spásná, začíná se setsakramentsky okoukávat. Tíže vláken rozvinutého marvelího světa je cítit v každé druhé scéně a otravně odvádí pozornost, třeba tím, že ho „nenápadně“ na pozadí dál rozvíjí. Nijak invazivně, nijak zvlášť okatě, ale přeci jen to tam je. A člověk nemá nikdy pocit, že jde o soběstačný spider-film. Spíš o jakousi nástavbu na MCU, kdy je potřeba prostě přihodit další postavu do kotle.

To naštěstí není chyba přístupu k postavě, ale prostě a jednoduše důsledek její marvelovské iniciace. Pod nánosem toho se nachází rozumný a uvědomělý přístup a silnější důraz na Spideyho zranitelnost a teenagerskou naivitu. Peter Parker toho upřímně zmastí dost a dává to smysl. Od patnáctiletého prostě nemůžete čekat zenovou protřelost, spíš naopak. Podpořena ostřením na neheroické momenty spider-kariéry je tahle složka filmu jasná trefa – přidává vrstvu, kterou žádný z předchozích filmů tak úplně neměl. Bylo by ale o hodně cennější, kdyby se na cestě k moudrosti Spidey tolik nespoléhal na Tonyho Starka. To je samozřejmě vynuceno absencí řádného originu a tím pádem strýčka Bena, nový netypický vztah ale ten klasický supluje dost pochybně.

Homecoming má ovšem něco, co už dlouho žádná marvelovka neměla – solidního padoucha. Ačkoliv i Keatonův Birdman, teda Vulture podléhá všeobecnému budování světa, povedlo se mu nad všechen ten balast hezky vyčouhnout. Jeho moderní aktualizovaná verze klasického záporáka (už nekrade lidem mládí) je přesně tak akorát ukotvená v reálném světě, aby fungovala coby člověk a zároveň spolehlivě vyplnila obrys klasického zlodušství. To nejlepší ale je, že tu konečně je záporná postava s jasnou motivací a zajímavým morálním kodexem, nefungující jen coby prvoplánový producent zla, k tomu s překvapivým twistem. Keaton je naprosto vynikající, přesně se trefuje do škvíry mezi přímočaře uvažujícím kolbenem a vychytralým manipulátorem, má charisma, je dominantní a každá scéna s ním je požitek.

Lidská rovina filmu je tím pádem skvěle vybalancovaná. Jasné motivace, logická dramata, uvěřitelný konflikt. Ne že by to neměla být samozřejmost, ale tohle se musí Homecomingu nechat – vytáhl MCU ze záporáckého srabu. V tohle jednom ohledu je na místě velká pochvala. S neduhy jsme ale ještě bohužel neskončili. Vedle přeplácanosti dané univerzem doplácí Spidey i na šablonovitou a předigitalizovanou akci. Sice jsme si na to u moderních blockbusterů už tak zvykli, že samo o sobě to člověka do oka tak nepraští, ale vzpomeňme si na Raimiho stále ani zdaleka nepřekonaného Spider-Mana (a Spider-Mana 2!) a jeho mnohem pokornější a poctivější mix reality se CGI. Digitální Spidey i během detailů a scén, které by šly v klidu natočit v reálu, zkrátka v nové verzi zamrzí. A stejně tak digibordel, do kterého se zvrhává finální akční sekvence. Jasně, je lepší mít film s vynikajícími postavami a průměrnou akcí, ale proč bychom nemohli dostat obojí?
Ač nerad, musím vyřknout nad Homecomingem neblahý vlažný ortel. Po poslední amazing slátanině je samozřejmě balzámem na fanboyovské duše, ale ono překonat Webbovu prašpatnou dvojku taky není velká výhra. Pravda je taková, že přesun do MCU Spideymu docela paradoxně škodí a nedovoluje mu chopit se řádně otěží svého vlastního filmu. Marvelovské univerzum se už zdá být kolosem neukočírovatelným i pro jeho samotné stvořitele a negativně se podepisujícím na svých nových přírůstcích. Ten pavoučí má naštěstí k dobru sympatické postavy a hlavně vyváženou dvojici protivníků. Na skvělý film to nestačí, na “fajn” už ale ano. Příště prosím méně marvelu a více Spider-Mana. Děkuju.
6

Hodnocení zbytku redakce: