Premiéry, 11. červen 2017 17:42 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Operace HollywoodoidRecenze filmu Smrtihlav (2017, 119', BE/FR/GB/US)

RECENZE (JB) — Začíná se velmi slibně – Clarke na nevelkém prostoru jede precizně a mrazivě. Tempo je rychlé a skáče, ale to nevadí, výseky milníků dávají smysl a pro Heydrichovu přímočarou charakteristiku stačí. Především se ale Smrtihlavovi daří nejdůležitější věc ze všech – donutit diváka sympatizovat s démonem. Polidštění železného srdce je zdaleka největším, možná i jediným přínosem filmu. Neuchyluje se přitom k ničemu většímu, než k omílání Reinhardovy determinace a sem tam zneužití rodinných momentů. Hlavní zásluhu má ale Clarke a sveřepá režie. Je nakonec škoda, že tahle kontroverzní biografie dezertuje ve prospěch předvídatelné anthropoidí operace, ta totiž jede podle šablony, kterou jsme viděli loni.

Smrtihlaví pojetí ale přeci jen funguje líp, a to z jednoho prostého důvodu – film si na nic nehraje. Tam, kde se Ellis pokoušel dost neúspěšně budovat vztahy a vytvářet melodramata, sází Jimenez rapidní zvraty a tempem vynahrazuje obsahovou hlušinu. Přiznaně prostší přístup pak mnohem míň vytváří v diváku dojem obelhanosti a na režisérskou strategii, byť jde pravděpodobně o znouzectnost, se přistupuje mnohem snadněji, aneb jeden plácanec po zadku nemluvné tmavovlásky vydá za tisíc vodou zmáčených imaginárních Geislerek a Morávek s dvěma bouchačkama a maxpaynovskou grácií nasazuje šviháckou korunu. I akce v kostele působí míň terminátorsky, a tím získává na síle, ať už si je věrná realitě či ne. Neautentičnost totiž budou mnozí Smrtihlavu vyčítat, v té na Anthropoida ztrácí, všechno ostatní ale zvládá líp.☞ PINBACKER