Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze

Marvel svolává v třetím Kapitánovi grandiózní mecheche a Avengers na talíři servíruje jablko sváru. Ohlasy nešetří nadšením, bude to ale Captain America vs. Iron Man: Úsvit dokonalosti?

Občanská válka - párty pro zvanérecenze napsal

Jakub Brych

dne 5/5/2016

Začneme netradičně, a to otázkou: „Kde je Daredevil?“ Absurdní start, už jen vzhledem k tomu, že superhrdinský guestlist Občanské války hravě topne oboje Avengers. Jenže Daredevil u toho všeho měl být, a ostrouhal jen proto, že ho Marvel odsunul do televize, s níž se filmy i přes sdílené univerzum zvlášť nebratří. Pokud Tony Stark rekrutuje superhrdiny na ulici na základě youtubových videí, Ďábel z Hell’s Kitchen by mu se svou již solidní pověstí těžko mohl ujít. A přitom Charlie Cox by si tak rád zahrál v celovečerní marvelovce. Držme mu tudíž palce, aby dostal šanci alespoň v Infinity War. Ale nyní recenzujme…
© 2016 Marvel Studios

Občanská válka ve světě triumfuje a není moc pochyb, že Marvel si přičte na účet další miliardu. A právem. Warneři budou u čísel z box officů supět vzteky, ale Russoovci si úspěch za nového Capa zaslouží. Ačkoliv se brodí momentálně nejrecyklovanější vodou hollywoodského showbyznysu, daří se jim z ní stále vyfiltrovat dostatek svěží tekutiny, vhodné k požívání. Na rozdíl od málomluvného Úsvitu spravedlnosti (srovnání se nelze vyhnout) vkládají do úst okostýmovaných postaviček lidské dialogy, ne fráze, ne bláboly, ale rozumně vystavěnou dialogickou konstrukci, díky níž absurdní konflikty a klišé zápletky lidsky fungují a dávají zapomenout na (víceméně) všechny logické lapsy.

A přitom postav je tu celý pluk. Avengers s novými rekruty, noví záporáci, nové vedlejší postavy, staré navrátivší se postavy a další, pročež Občanská válka vyžaduje nadprůměrnou znalost všech minulých filmů univerza (a že jich není málo). Z toho ovšem Marvel těží. Tam, kde Snyder musel uplácat superkonflikt na prostoru dvou hodin, nahodí ho Marvel díky osmi rokům budování během jedné scény. Rozepře Steva Rogerse a Tonyho Starka už zkrátka nějakou dobu kvasily a stačí do nich jen vplout jako do starých známých bot. I zbytek předních Avengerů už má své trajektorie načrtnuté, takže na ně musí jen zatlačit a svoji stranu už si zvolí logicky. Bratři Russoovi tu pracují s něčím velmi přirozeným, co není potřeba zasadit, jen obratně hnojit.
© 2016 Marvel Studios

A samozřejmě taky kořenit akcí. Kap na její nedostatek netrpí, množstevně je na tom vlastně tak akorát, trošku paradoxně ale víc boduje v přízemních potyčkách, než v ultrařežbě na letišti. V akčním skorofinále totiž na logiku kašle zbytečně moc, zatímco úvodní sekvence triumfuje tím, z čeho notně těžil už druhý Kapitán, a to je nižší škála superschopností. Akce je strožejší, tělesná, kontaktní a perfektně vypointovaná. I Steve Rogers může dostat pořádně po tlamě, a Russoovi vám to rádi znovu připomenou. Při boji s Crossbonesem se dostavují v superhrdinských filmech už velmi vzácné obavy o postavy, fyzika najednou funguje blízko realitě a každý pravý hák rezonuje hutněji, než když Tony Kapa mydlí železnou rukavicí.

Zlobí tu pnutí mezi rovinou „autentickou“ a superhrdinskou, což tak trochu deadpoolovsky glosuje nově příchozí Spider–Man (mimochodem, asi není nikdo, komu by jeho nástup vadil, Holland je v roli jako doma, nábor do týmu ale přeci jen působí trošku nuceně, asi jako kus syrové mouky vtisknuté do hotové skývy). Marvelovská sebranka hrdinů už obsahuje silově hodně nevyrovnané kousky a při hromadném střetu se Russoovi s tímhle nepoměrem nevypořádávají úplně perfektně. Je to daň za to, že se potyčky neomezují jen na rovnocenné dvojice, což by nejspíš nebyla až taková sranda, upozaděné logicky uvažující oblasti mozku ale během sledování přeci jen nemůžou úplně přenést přes srdce, že jedna z nejsilnějších postav se drží nesmyslně stranou…
© 2016 Marvel Studios

Odpouští se to ale nakonec celkem snadno, protože kalich zábavnosti je takřka vrchovatý, sem tam i něco málo přeteče. Zásadním úderem, který pečetí kvalitu Občanské války, je nejednoznačnost konce. Není tu žádný cliffhanger jako v nových Star Wars, završení přichází a film vrcholí, nepůsobí to ale tuctově, finále nezapadne do jamky, kterou jste pro něj znalí stokrát použitých rozměrů už předem vyhloubili. A je to příjemné, svěží, překvapivé, zajímavé, dokonce zajímavější, než tisící nový způsob Tonyho Starka, jak nahodit železný oblek. Bratři Russoovi dokázali alespoň trochu porušit zajeté schéma a položit reálnou otázku „co bude dál?“.
Už dávno nejsem rozjařený hltač každé nové komiksovky a raději pozoruji z povzdálí. Proto za mě určitě ne „Úsvit dokonalosti“, z podstaty filmu to ani nejde. Bratři Russoovi nicméně natočili nejlepší marvelovku, a to tím způsobem, že důkladně zúročili veškerý materiál v univerzu nakumulovaný, místo aby jen vysoustružili další řadovou story o fackování padouchů. Z generických akčních loutek teče pot a krev a obojí lze cítit silněji než kdy dřív. Občanská válka rozvířila sedlé peří v marvelovském holubníku víc než kterýkoli jiný film (a to i včetně Deadpoola, který se žánru jen vysmál, ale nebudoval ho). Trpí všemi jeho neduhy, ale pere se s nimi skvěle, takže není důvod nehodnotit krajně pozitivně.

Hodnocení zbytku redakce: