Loňské léto definoval diptych Gretiny růžové s Chrisovou černobílou jakožto triumf kvality i kasovních výsledků; na samotném závěru roku k nám do kin doputovala další lekce, jak oživit popandemické kinosály. Za málo peněz hodně muziky? Konec bezduchých ždímaček franšíz z dílen Hollywoodu bez nápadu? Snímek s obřím monstrem, co v japonských přístavech ničí bez přesvědčení vše, co mu přijde pod ruku? Počkat, bavíme se o Robertu Oppenheimerovi, žejo?
RECENZE (AH) — Pominu–li výtečnou část s šíleným monstrem, co na rozdíl od hollywoodských předchůdců konečně působí děsivě, všemocně, jako temný bůh bez racionálních pravidel a zvířecích atributů, pak mě výsostně bavilo především poválečné drama z prostředí Tokia na kaši. Bitevní mašinerií rozervané rodiny přežívající v začouzených zdech nového věku po rozštěpení atomu, co ale zároveň umí naivně laškovat a s úsměvem na tváři přijímat osud takový, jaký je. Tenhle kontrapunkt obepíná dramatická smyčka kamikadze letce, která se utáhne s ladností a velkolepostí až nolanovských rozměrů. Žánrově rozkročený, velkolepý i komorní, pitoreskní a depresivní blockbuster, co se všemi přemrštěnými nápady a přehnaným herectvím výborně funguje.
TOHO CO.,LTD
Jamazaki tu navíc za zlomek rozpočtu hollywoodských velkofilmů vytírá zrak zhýralému západu, který se po většinu času utápí v době recyklace, omílaných franšíz, v absenci ducha a jakékoliv snahy. Jím servírované existenciální retro bez uspěchaného tempa namíchané s hromadným ničením městské zástavby i jejích obyvatel a oceánským finále á la Čelisti (1978) je koktejl svěžesti a nečekaně mocným finále roku 2023.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Lekci pozitivní maskulinity vyučuje novodobá Odvrácenástranasvěta (2003) z Japonska, které po zničující absolutní válce popadá dech a učí se, jak s nově nabytou zkušeností existovat. Boj s monstrem ještě nikdy nebyl takto mnohovrstevnatý, děsivý i vtipný zároveň.
RECENZE (JB) — Poslední Godzilla, na niž lze v dobrém vzpomínat, devastovala tuzemská kina už skoro před deseti lety. Nevedlo se ani jiným matadorům z řád kaiju a žánr šel v rukou amerických produkcí od desíti k pěti. Beze snahy o udržení laťky tvůrčí osobitosti nabíraly další sequely jen víc dutého spektáklu, až už přestalo záležet na tom, kdo že se to na plátně vlastně řeže. Godzilla Minus One na to jde úplně jinak. Ačkoliv monstrum se na scéně objeví hned v úvodu, film si dopřává dost času na sledování hrdinů poválečného Japonska a jejich strastí v rozbombardovaném Tokiu. Nejde ale o rochnění se v lidském neštěstí a sypání soli do ran.
TOHO CO.,LTD
Zasazením hned za vojenskou porážku Japonska totiž vzniká bolestivá analogie s boji druhé světové války a jejich dopady na lidskou duši. Takaši Jamazaki neservíruje jen vizuálně ohromující akci s uctivou retro estetikou – pojímá střet s olbřímím tvorem jako druhou šanci svést bitvu po ustanovení nového hodnotového systému, který si jak na individuální úrovni, tak v širším měřítku bere ponaučení ze světového konfliktu a v boji s Godzillou se vyvarovává přístupu, který v minulosti vedl jen k větší bolesti a utrpení.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Natočit Godzillu tak, aby upoutala i po hypotetickém vystřihání všech destrukčních scén, je klíčem k úspěchu. Jamazakiho film otevírá válečná traumata a skrze své postavy je opět žene do popředí, aby ukázal, kdo se z protrpěných hrůz poučil. Pro západní publikum navíc připravuje nezvyklou intenzivní poetiku, která ale po úvodním šoku spolehlivě a k divákovu nadšení nabourává stereotypní řetezěc hollywoodské spektáklovitosti. Je dobře, že po letech marnosti se teď na domácí půdě dostalo ikonickému monstru náležité péče a že GodzillaMinusOne doputovala i do naší distribuce.
napsal Adam H.
napsal Jakub B.
