Na Nově nedávno odstartovala druhá série "nejdrsnější" reality show na světě (o jejíž náročnosti se vzhledem k darovaným dekám a hrncům vedou polemiky už od minulé série), shodou okolností měla v ten samý den premiéru "romantická komedie" se ztroskotaným manželským párem. Co mají oba počiny společné a má smysl (ne)věnovat jim čas? Mačety odložit, plavky nahodit a alou do moře!
RECENZE (KS) — Srovnání obou formátů se nabízí na první dobrou: opuštěný ostrov, několik dnů/měsíců přežívání, navazování nebo udržování vztahů. Jiří Langmajer (Richard) s Janou Plodkovou (Alice) mají ovšem oproti turecké produkci "reality show světového významu" obrovskou výhodu v podobě připraveného scénáře a alespoň nějaké dramaturgie. V rámci formy se dají odpustit i očividné záběry jako z reklamy na klidnou dovolenou, včetně detailních záběrů všemožných zvířátek tamní fauny.
Toho, co se odpouští jen těžko, je o trochu víc, třeba vtipy, co ve filmu (na rozdíl od traileru) neobstojí nebo nevyzní. Režisér Rudolf Havlík sice tvrdí, že "se mu v rámci žánru podařilo vytvořit alespoň částečně smysluplný a uvěřitelný příběh", s časovou linkou pracuje neurčitě a robinsonáda se zdá být nekonečnou. Dějové zvraty jsou očekávané a nedostatečně vygradované.
CinemArt
Něco pozitivního se ale přece jen najde: minimálně ve druhé polovině filmu není o romantické momenty nouze, třeba při obnovení svatebního slibu (aww, jak cituplné!) nebo během celkem okázalé večeře k Aličiným narozeninám, které si její manžel připomene i uprostřed pustého ostrova díky svému diáři. Neuvěřitelné, ale pravdivé!
V kontextu dalších Havlíkových filmů jde, upřímně, o to lepší: porovnávat s podprůměrnými a stereotypy nabitými Po čem muži touží (platí pro oba díly) není na místě. Oproti snímkům z let 2018 a 2022 režisér alespoň neutíká k laciným vtipům, ale snaží se vystavit příběh tak, aby alespoň neurazil.
Škoda, že postavy nedostaly ještě nějaký rozměr a jejich povahy v příběhu zůstávají ploché – jejich emoce jsou takřka minimální. Veškeré dobrodružství a nebezpečí, které ostrov nabízí, se díky akordům z ukulele proměňují na pocit, že je ztroskotání vlastně dobrodružnou dovolenou (za trest). Po vztahové katarzi je příběh rychle ukončen, malá vzpoura v podobě "ale já přece nechci odjet" samozřejmě nechybí.
CinemArt
K pocitu toho, že pobyt na ostrově je vlastně pohodička přispívá i vizuál: plakáty vypadají jako silně inspirované videoklipem na píseň ROAR (2013) od Katy Perry. Společně s filmem vychází i kniha a audiokniha namluvená přímo Plodkovou a Langmajerem, příběh je tedy možné prožívat dokola různými kanály neustále dokola.
Odpověď na otázku tedy zní: raději trávit čas u filmu Ostrov, než u knihy Ostrov. V případě sledování Survivora raději trávit čas u knihy. Jakékoliv.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (KS) — Neodejít ze sálu během projekce je stejně hrdinské jako přežít na opuštěném ostrově (český Survivor neplatí).
napsala Kristýna S.
