Po stém uvedení Pasti na myši od Agathy Christie dojde v zákulisí k vraždě nesympatického režiséra chystané filmové adaptace. Vyšetřování se ujímá detektiv Stoppard a konstábl Stalkerová, kteří se kromě rozpletení případu prolínajícího se s divadelní detektivkou musí potýkat i sami se sebou.
Vražda v Londýně, 2022, 98', US Searchlight Pictures
RECENZE (JB) — Máloco potěší tak jako malý původní film, který se prokormidluje skrze franšízy a adaptace až do kinodistribuce. Vražda v Londýně sice třímá trumf v podobě jména Agathy Christie a její veleúspěšné divadelní hry, jinak si ale hraje podle vlastních pravidel a s nebývalou volností se pouští do žonglování s konvencemi detektivek „poirotovského“ střihu.
Moc tohohle konceptu spočívá v jeho prostotě a neokázalosti – píšící Mark Chappell skládá žánru hravou poctu, v jejímž nitru tluče srdce plné upřímné hravosti i suché ironie. Na klasických tropech nenechává nit suchou, nebojí se přímých a nepokrytých glos a absurdních výstřelků, které později ještě absurdněji úročí. Strategie je to ošemetná, rozjívená estetika ústí do pestré rozmanitosti bodů na škále od trefné parodie po lehké žaludeční křeče.
Vraždu v Londýně ale stabilně podporuje vynikající obsazení a nakažlivé režijní nadšení. Zbožňováníhodné duo Rockwell a Ronan proměňuje i sebeslabší gag přinejmenším v hřejivé pousmání, a když i v té přehršli humoru dojde na vážno, dodávají i nefalšované emoce. Na konci stabilně povolené uzdy frašky lze po kratším pátrání přece jen dohledat pevně sevřenou ruku režírujícího Toma George, který po většinu času nenechává film sjet ze srázu sebeparodie.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Spíš než dekonstrukce žánru je tohle milostné psaní – Agathě a všem jejím detektivním hrdinům a v čemsi trochu pošetile zakonzervované formě, která si už po dekády udržuje stabilní přízeň. Míra užitelnosti Vraždy v Londýně je dost odvislá právě od toho, jaký vztah má divák k detektivkám tohohle ražení, nijak se tím ale netají a touhle upřímností generuje nemalé sympatie.