Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze

Bradley Cooper vytírá zraky všem Oliverům, Ramsayům i Pohlreichům ve filmu, jenž je ódou na kulinářské mistrovství a kožené bundy. Sliny seběhnuvší se ze všech koutů ústní dutiny jsou samozřejmostí, Dokonalý šéf ale boduje nejen jimi.

Dokonalý šéf pošéfuje podzimní depkurecenze napsal

Jakub Brych

dne 24/10/2015

V boji s podzimní šedí teď od čtvrtka hodlají naší populaci asistovat dvě odreagovačky - Dokonalý šéf a Stážista (taky jsme tu o něm psali). No a já můžu rovnou z fleku prohlásit, že zajít se z těchhle dvou vyplatí spíš na prvního zmíněného. Když pomineme odlišné tendence, tedy že Stážista je krystalický koncentrát pozitivna a Dokonalý šéf svižný požitkářský drzounek, cílem obou je zaručit pohodové dopo/odpo v kině, a na rozdíl od De Nira Cooper dosahuje vytyčených cílů mnohem elegantněji a celkově úspěšněji.

Burnt, jak zní originální název Dokonalého šéfa (každému je zřejmě jasné, jak přišel k tomu českému), svou ambivalencí celkem hezky předznamenává, o čem že to celé bude. Bradley Cooper je nejlepší na světě. O tom nepochybujete už po pár minutách. Jak vás ale zpraví, zatímco vylupuje svou miliontou mučednickou ústřici, v minulosti to dost drsně zpackal a odpálil svůj genialitou pomazaný kuchařský um kamsi do hájů drogové blaženosti. Svým návratem po letech jako by povstal z prachu zocelen výcvikem v šaolinském chrámu, aspoň tak se coby navrátivší hvězda prezentuje, byla to ale prostě klasická odvykačka a (opět musím zmínit) za trest uložených milion vyloupnutých ústřic (je to fakt hodně, když si to představíte…)
© 2015 Forum Film CZ

Dokonalý šéf se vůbec nesnaží vmetat do očí minulé tragédie, bez jediného flashbacku a s minimem patosu je vlakem, do něhož nastupujete v polovině cesty z Francie do VB. Anglofily velmi potěší, že film se neodehrává v USA, ale ve starém dobrém Londýně, z něhož si bere střípky perfektní britské atmosféry a Emmu Thompson. Nezdá se to, ale neamerická lokace hodně přidá, newyorské ulice a mrakodrapy jsou omšelejší než zdi divákova rodného města a každý výlet zpátky na starý kontinent se vítá. Wells se s ničím nemaže, expozici zvládne během první dvacetiminutovky a dává tím jasně najevo, že na pitvání osudů nebo psychiky se tu nehraje, Dokonalý šéf je jen o tom, aby každý chod byl tak cool a chutný, jak jen to jde. Nehodlá vás zatěžovat ničím, co se odehrává mimo stůl, původy, důvody, pochody, složením. To všechno jen načrtne, aby to sehrálo svoji úlohu v mnohem přímočařejší hře. Volba je to chytrá, pro sofistikovanou podívanou by byla tohohle filmu vlastně škoda, budováním psychologie a bůhví čeho všeho dalšího by si Wells jen konstantně podrážel nohy v honbě za třetí Michelinskou hvězdou. Neřekne vám vlastně ani jak to Adam Jones dělá, pracuje konstantně jen na masáži jeho image, kterou Cooper zdatně podpírá. Dost věcí přijde zkrátka, málokterý vztah se opravdu rozvine, půjčováním a odkazováním (Amadeus, trošku i Whiplash) ale vlastně Wells stíhá rozehrát solidní charakterový základ na minimu časové plochy. A pak už jen servíruje laskominy. Je to svižné tempo a překvapivě dobře fungující netradičně složená herecká parta, co drží tenhle film pohromadě (s tím se ovšem pojí bizarní miniroličky Umy Thurman a Alicie Vikander, i ta Emma Thompson je malinko mimo).
© 2015 Forum Film CZ

Ono totiž stačí nazdvihnout pokličku a člověk se okamžitě přesvědčí, že v hrnci bublá v podstatě jen solidně natlakovaná pára. Dokonalý šéf je stylizace sama, mistrovský kousek prodávající vodnatou flákotu v nejexotičtějším těstíčku. Má to svoje pro a proti – těší fakt, že se vyhneme emocionálnímu rochnění, všechno se tu odbíjí promptně, křivdy i románky jsou jen černými zrníčky pepře nalepenými na masitých vláknech steaku, pachuť tedy nehrozí, dávkování je v pořádku. Na druhou stranu, Šéf klouže po povrchu, a jakmile skončí, postavy zmizí, zbude jen pár vzpomínek, konkrétně asi jedna, a i tu zdatně převáží nutkání zajít do drahé restaurace a dát si něco vážně special.
Jíst rychle, nefoukat, příliš nežvýkat, vychutnat si kůrčičku a neptat se po druhu ani původu masa. Dokonalý šéf rozehrává dravou a líbivou hru, v níž kombinace ingrediencí a rychlý servis zaručují spád a švih a téměř jistě dvě hodiny příjemné zábavy s vedlejším efektem neodbytné plejády chutí na roztodivné pokrmy. Hledajíce pravověrnou oddechovku asi nemůžete s playboyáckou verzí Pohlreicha udělat chybu, neradno ho ale v puse převalovat příliš dlouho – chuť vyprchává rychle.

Hodnocení zbytku redakce: