Mimokino, 6. říjen 2022 11:15UdûnRecenze epizody Udûn (2022, 69', US) série The Lord of the Rings: The Rings of Power

RECENZE (AH) — Na epizodu plnou akce – jak dějové, tak fyzické – čekali fanoušci týdny. Na fujky-CGI warga je možné zapomenout, v Udûnu se jde na věc pěkně po staru: s meči a štíty, ohněm a skálou, skřety rozdrtíme – chytrou hlavou! Nezapomíná se tu ale ani na plejádu odkazů do tolkienovského loru, další budování postav a referencování mordorského slona v místnosti.

Název "šestky" se geograficky vztahuje k údolí u brány ještě neexistujícího Mordoru (jehož základ se pravděpodobně pokládá v samotném závěru hodinové stopáže), rovněž se tak říkalo jedné z Morgothových pevností, na kterou se v dílu skrz několik expozičních záběrů taky najde prostor – navíc je pravděpodobné, že šlo o totéž místo, které prozkoumává elfí expedice vedená Galadriel v prvních sekvencích Rings of Power. Tvůrci ale volí Udûn spíš jako slovo s významem, co v překladu ze sindarinské elfštiny míní něco jako podsvětí, peklo. To, co se ve finální třetině šestého dílu uděje, pak dává v tomhle kontextu větší smysl.

Děj konečně kašle na skákavou expozici kolektivu dobra – hobitům, trpaslíkům i Elrondovi dává odpočinek a zaměřuje se jen na vyhrocené události kolem Rowanu. Kutá dohromady dvě dějové linky a počíná si u toho vysoce dramaticky a trochu na sílu: ve stylu velkých bitev z Pána Prstenů recykluje tropu zvrácení jejich průběhů nečekaným příjezdem lehce naznačované posily, v tomto případě bojových sil Númenóru. Snažme se od toho ale odhlédnout, protože díky tomuhle překřížení mají postavy konečně hmatatelné, viditelné cíle s velkými konflikty, statické a stagnující figurky na mapách najednou krátí míle světelnou rychlostí a celé se to díkybohu hýbe. A je to dobře, chemie různých linek se exoticky mísí a syžet jim podává překvapivě temný servis.

Celé to lze s nadhledem posoudit jako černočernou verzi Sám doma (1990), kdy jižané s Arondirem a Bronwyn zoufale i chytře kují pikle na skřetí hon, který na ně vyhlásil Adar. Pasti, pasti, pastičky ovšem čekaně jedna za druhou padají. Amazon se v rámci boje a goru nedrží zkrátka (až vlastně tolkienovsky nemístně), vetuje shakycam ruční školu Petra Jákla a akci demonstruje s přehledem a vynalézavě, Arondira transformuje do Legolase série (zatím v dobrém) a Galadriel daruje několik elfích es do rukávu (noro lim!). Je to nepříjemně fyzické, s opravdovými herci, kaskadéry, zvířaty a litry černé skřetí krve na place. Poctivá filmařina s dramatickým cílem a vychytralým Adarem, který rovněž tasí několik nečekaných, sauronovských triků ze zálohy. Do toho tvůrci nezapomínají polidšťovat, takže když je dobojováno a Isil se setkává se zakrváceným Valandilem a Ontomem na povídací debrief, je víc než sympatické slyšet, že někdo má pro dnešek dobojováno až až a někdo má po dnešku dobojováno na zbytek života. Servis goru a zabíjení skřetů, lidí i Númenorských tak s shell-shock "a thousand yard stare" stavem obratně dostává hlubší váhu.

Mimo závěrečný epilog by vlastně šlo pramálo vytknout, o protagonisty i antagonisty se seriál dobře stará, Galadriel je při výslechu s Adarem ve stylu dračákovského zákonného dobra temně fanatická, zároveň přichází s pokorou a pochopením v palubním rozhovoru s Isildurem (který roste s každým dalším dílem), kdy si jeden snad poprvé v rámci série připomene její třetívěkovou podobu z Lothlórienu. Ne nadarmo její slova dodají tutéž stálou nadčasovost, se kterou promluví za několik staletí k Frodovi a Samovi. Elendil dál funguje jako postava s hercem na svém místě, charismatická síla, co dostane s Isilem prostor i na tolik potřebný syno-otcovský bonding.

Co ale stále skřípe je Halbrand a celá jeho redemption linka, do které teď navíc vstupuje s pobitevním rozhovorem s Galadriel linka další: buďto jejich milostný vztah (nechceme), nebo prapočátek podezření ze skrývání pravé identity (čekáme, chceme), nebo..? Pokud se pod vzezřením nekorunovaného krále opravdu schovává vyčkávající Sauron, tak již zachránil tolik postav, se kterými by měl být na kordy, že je to už spíš nepravděpodobné. Každopádně jeho instantní korunovace "lidem" a pep-talk před zabijačkou patří k scenáristickému dnu a zbytečně sráží Udûn na kolena.

Loučíme se v epilogu, kdy zmizevší Waldreg zásunem meče do sochy startuje Mordor 1.0, nastává procitnutí s vysvětlením oněch skřetích zákopů a končí se pyroklastickým výronem, mračným proudem zla, co připomene jediné: toho, na kterého už několik dílů čekáme. Tak snad příště.

Zbytky symboliky —