Mimokino, 26. červenec 2022 15:18 aktualizováno 26. červenec 2022 15:18Sídliště BohniceRecenze filmu The Gray Man (2022, 122', US)

RECENZE (AH) — The Gray Man je příslib nenáročného ukrácení pohodlné letní noci před zářící obrazovkou, jakékoliv vyšší aspirace tu zkrátka nejsou na místě. A pokud u něj jeden vypne hlavu a odmyslí si nastavované kvantum recyklací a krádeží všech myslitelných sérií a snímků, co Russoovci zpravidla transformují do čehosi o třídu horšího, může po dvou hodinách vypínat internetový prohlížeč s pocitem obsahového ukojení. Čert vem generické postavy, neexistující zápletku či jakoukoliv dějovost, my jsme tu po měsících čekání v roli odchovanců explozivních youtube videí z loňské točby v Holešovicích namlsaní na českou policii hulákající nesrozumitelné rozkazy anglofonnímu Goslingovi, bereme za svůj Evansův helmut knírek a vyžadujeme přesnou počítačovou destrukci všech myslitelných pražských křižovatek. Tohle vše patálie reynoldsovsky hláškujícího šedomuže “číslo 6, protože 007 už je zabrané” obsahují a jeho nespanilá jízda evro-asijskými městy jest nakonec legrací hlavně pro českého diváka, který se během jejího sledování účastní nečekané poznávačky toho, jakou další lokaci evropských měst Praha hraje. A kolik digitálních mrakodrapů v ní kouzly počítačů vyroste (ten Žižka!).

Kromě téhle tuzemské srandohry nic moc dalšího nečekat a nehledat, trio protagonistů a antagonistů mění bod A za bod B, Russovci to dramaticky stříhají ve všudypřítomném dronovém fetiši a s unylou nudou prozrazují, že si pro ty dvě stovky mega přišel štáb jako pro další výplatnici za vygenerovanou zbytečnost. Zaštiťující Netflix s ním splachuje nemalý budget do stoky rutiny, klišé a nelogiky. Odfláknutost je vtisknutá v samotném scénáři a jeho repetitivních lapsech, v neumětelských renderech animátorů a grafiků při ničení uliček metropole, co vypadlo vystřihlé z televizního filmu rok výroby 2002, a i v hercích, kteří působí apaticky a odevzdaně. Na druhou stranu snímek od nich často vyžaduje pouhou fyzickou přítomnost v záběru, sem tam uši křivící dialog nebo nevkusné komediální vsuvky. Miniaturní výjimkou je groteskní anticast Chrise Evanse, jehož absolutně over-the-top papírem šustící šílenec v klíčových scénách funkčně degraduje, děj ho upozadí a využije ho tak jen jako oponenta do závěrečného pěstního souboje. Snad půl stopáže režírovali kaskadéři, tak se zaměřme na akci, kterou je Gray Man doslova prošpikován: je mizná, kvantitativně je jí spousta a zpravidla se u ní zhasínají všechna světla na place. Divák tak buďto nic nevidí, nebo je bit frenetickou montáží deseti různých úhlů kamery, co souboj transformuje do nepřehledného slepence vzdechů a kopů, potenciálně nebezpečného materiálu pro epileptiky. Tahle blamáž je protnuta jedinou větší sekvencí střelby, řevu a výbuchů ve světle dne, kdy je Gosling připoutaný k lavičce před Rudolfinem. Když pak Ryan začne přebíhat po střeše šaliny na Repu, jeden si v zoufalství přeje, aby radši onou jedenáctkou dojel rovnou do sídla dopravního podniku a vyřešil rébus mizejících peněz z městského rozpočtu.

Pro fandy Prahy a milovníky kvalitně investovaného času je tak záhodno svižně prokliknout nabídku Netflixu, najít si oněch deset minut skoků a kopů v centru stověžatého města, mírně se nad tím pousmát a promptně zaklapnout počítač. The Gray Man jako celek totiž nezůstává někde na půli cesty, on na ni ani nenastupuje – co mohlo znít zajímavě na papíře, je tady sterilně, degenerativně, nedramaticky, nedějově exekuováno jako příkazy od umělé inteligence, která se poprvé pokouší režírovat film. Maximalističtí Russoovci neznají míru a zapomněli, jak i sebehloupější nápad prodat publiku. Stačila by k tomu třeba trocha expozice, díky které budou všichni ti Bourni, Hunti a Bondové vždy stavět na pevných základech kresby specifického hlavního hrdiny a na faktu, že je dobré mít nějaký ksicht a tah na branku. Neustále omílané srdíčko se taky hodí. A tahle recka je stejně prázdná jako Gray Man.☞ PINBACKER