Pinbacker ~ Mimokino ~ recenze
Desetileté výročí finanční krize uctívá tento režisérský debut, který neblahou událost využívá jako základ hrubozrnné žánrovky s nálepkou „tak trochu psycho“. Arci hovadem je tu Danny McBride, arci hovadinou několik nešťastných smrtelných nehod. Papírově je to celkem lákadlo, zábava ovšem není zaručena.

Sázka na hovadinurecenze napsal

Jakub Brych

dne 17/9/2018

Spousta filmů se do kin u nás nikdy nedostane, a někdy to bývá velká škoda. U Arizony ne. Není to případ kdesi na netu objeveného klenotu, který po hříchu velcí distributoři přehlížejí, Arizona je spíš ten film, co si někdo vydupal, nebo na něj náhodou dostal budget a kývli na něj i dva slavnější Apatowci (plus jeden skoro). Možná je to dokonce film ušitý pouze na míru Dannymu Mcbridovi, který potřeboval prostor na vybití přebytečného mcbridovství.

Klasicky se tu vrší mrtvoly a instance nevyzpytatelné vyšinutosti obecně. Film přesně vyplňuje specifika „subžánru“, je právě jen pro fandy uhozeností, které kladou důraz na zdánlivou hru zlomyslného osudu. Danny McBride je „jen tak“ magor, co se dostane na kolizní kurz s archetypálním maloměšťáctvím personifikovaným skrze řádku jednorozměrných postav. Kulisa finanční krize zde hraje ne zrovna jasnou roli, označitelnou nejvíc jako podružná, jelikož nijak nepřispívá k fungování celku. Celkem zde rozumíme nekončící koláž bizarnosti obecně se točících kolem McBridovy monster bouchačky s bezedným zásobníkem.
Film pro nepočetné obecenstvo. Jeho (ne)půvab přesně zrcadlí (ne)půvab osoby Dannyho McBrida, který na bizárovém piedestalu třímá obří colt s náruživostí parkového masturbátora. Odpudivý bizár v Arizoně přetéká na podlahu a není, co by ho zastavilo – meze haluze neexistují, stavidla nesmyslnosti jsou otevřená a upřímně, je to fakt otrava.