Pinbacker ~ Mimokino ~ recenze
Letošní hraný debut Barta Laytona si kromě nevšedně zpracované zápletky čerpající ze skutečné události amerického anti-heistu veze věhlas z února, kdy sklidil úspěch na festivalu Sundance. Díky tamní účasti měl možnost po koupi distribucí Orchard projet zámořská kina, ve kterých se vedle svižné a zábavné dynamiky obdivoval talent jeho britského autora, jehož předešlým úspěchem jest dokumentární Podvodník z roku 2012. Co je na American Animals tak speciálního?

Zločin a trestrecenze napsal

Adam Hencze

dne 13/9/2018

Tak snad už jen způsob, jakým si v nich dovede Layton zažonglovat se žánrovými pravidly a stavět je do kulis reálného, vysoce nefilmového světa. Jeho snímek je proto zčásti dalším z řady jeho pseudo-dokumentárních výtvorů: dvouhodinový celovečerák má nadprůměrně zpracovanou hranou část s řadou aktuálně žhavých hereckých jmen, do které kombinuje ozvláštněný formát (ne)typických mluvících hlav reálných "lotrů", kteří za činem stojí. Ze všeho čiší neustálý tok nápadů, jakoby Bart během dumání nad shotlistem se svým kameramanem pořád přemýšlel, jak jít proti zvyklostem a jak své dvě velké formy propojit. Dovádí to do funkčního celku, ve kterém žádná z jeho myšlenek nepůsobí rušivě, naopak, spousta formálních vložek dostává symbolických významů – například když hraná postava v jedoucím autě zahlédne mžitku člověka hledícího do jejích očí z chodníku, přičemž oním člověkem je reálná osoba, kterou ten herec hraje. To poskytuje nečekanou sebereflexi v dumání, což je jedním z hlavních témat snímku.

AA je sice strukturálně heist drama, které vykládá pro žánr typické složky do časově lineárních procedur: nápad, plánování, sledovačky a následná exekuce s jejími následky, ve svém centru (hlavně díky té dokumentární části s otázkou a odpovědí) jde ovšem o studii dvou/tří charakterů, stojících uprostřed všeho dění. Warren, Spencer, Eric a Chas totiž nejsou žádní Dannyho parťáci (na které Layton místy vtipně střílí hudební narážkou či zmínkou), na univerzitě v americkém Lexingtonu/Kentucky byli v roce 2004 prostě jen další skupinkou mládeže, která ještě ani nestihla oslavit odchod svých posledních náctiletých narozenin a užuž musela konfrontovat dospělácká rozhodnutí. Nápad krádeže vzácných starých knih z tamní knihovny přijde znenadání a v jádru nejde ani tak o bohatství, které mohou postavy povrchně (a dle všeho jednoduše) nabýt. Ve vzduchu je spíš cítit příležitost a nečekaná rychlost jejího uskutečnění, v čemž tkví jeden z unikátů American Animals. Těm klukům je čerstvých dvacet, ztěží někdy potají vzali žvýkačky z večerky (ostatně v jedné jeden z nich sám pracuje) a při pomyšlení na umlčení/zneškodnění knihovnice, která hlídá zvláštní sekci knihovny, se jim dělá nefalšované mdlo – při hlasování o tom, kdo jej provede, se všichni zdrží. A to je přesně ono.
© Film4 / Courtesy of Sundance Institute

Bod, ve kterém se láme chleba. Bart v něm ukázkově staví napětí, které tkví právě v divákově sžitím s nejistými postavami – studenty, mladými, chytrými lidmi s falešnými vousy (doslova i obrazně) na tvářích, od kterých se najednou očekává psychická a fyzická nadvláda nad jednou starší paní, což je poloha, kterou je rodiče určitě neučili.

Následující pocit viny je logický, zdrcující a opět podtrhává Laytonův pohled a pointu. Autorův obrazový servis hraného materiálu je v juxtapozici s realitou a základní morálkou v jádru "dobrých" lidí – to ostatně dokazuje i fakt, že po odpykání trestu se všichni vrátili do stejného života, který po zločinu opustili. Do kamery potom mluví o svých skutcích sice s faktickou nejistotou (kde kdo byl, kdo s kým mluvil), ovšem s klidem a pokorou, čímž se obloukem vrací do hledáčku reflexe svých skutků, interakcí se světem a náhledů na svůj vlastní morální kodex.
© Film4 / Courtesy of Sundance Institute

Na mysl může vyplavat loňský Soderbergh a jeho Logan Lucky – ten je v porovnání s Bartem nefalšovanou groteskou, která rovněž satiricky komentuje zkreslený a do velké míry perverzní svět svých postav. Ty sice předvedou závěrečný gentlemanský čin, ovšem málokdy překročí nějaký rámec skutečna a opravdové myšlenky, která by jejich příběh přesáhla. Tady Layton vítězí. American Animals naopak zdaleka nesrší ostrovtipem generovaným loupeží "tří blbců" během závodů NASCAR, dávka charakterní demence tu mnohem víc spočívá v deformované vizi života dané nevyzrálostí postav, snad i nějakou mládežnickou vzpurností, kterou ale především sekunduje nejistota a zmar, obojí zakořeněno hluboko v hodnotách profláklé západní velmoci. U systému vzdělávání to zdaleka nekončí.
Layton může oslavit svůj debutantský celovečerák jako úspěch nezávislé americké kinematografie, ve které pokládá silně žánrový film na lopatky a převrací ho do zrcadla reality. Ta se sice odehrála před bezmála patnácti lety, výpovědní hodnotu její zfilmované formy to ale neoslabuje ani v nejmenším.