Andrew Niccol už zase zkouší tnout svou sociální sci-fi sekerou do živého, tentokrát s über aktuální zápletkou o světě, kde neexistuje soukromí a kde anonymita je takřka zločinem. Slibuje zádumčivou vizi budoucnosti, klasické trademarky a díky Netflixu i mnohem uvolněnější rating. Recept jako víno, ale, no, ty suroviny...
RECENZE (JB) — No nejsou dobrý. Nejsou nejsou. Okoukaný, odfláknutý, všechny možný negativní „od“, co si dovedete představit. Ve výsledku je Anon podívanou s emocionálním dopadem a celkovou obsahovou poutavostí a vynalézavostí o několik levelů menším než spřízněná epizoda Black Mirror s Tobym Kýblem. Odpověď je jednoduchá – hollywoodský mustr. A jelikož je nabíledni, v čem všem tenhle film kulhá, mnohem víc láká to, zamýšlet se nad příčinou jeho chromosti. Ale aspoň si to shrňme…
Svět je odanonymizován, všichni maj kamery v oku, všechno je propojený, atd. atd. V podstatě stejný jako ta epizoda Black Mirror, jen s větší propojeností a otevřeností. Sal Frieland (potomkovský Clive Owen) je zahořklý polda, co přišel o syna, ale zachovává si jistou morální integritu (epizodka se služkou). Večery tráví chlastem a sledováním záznamů rodinných momentů. Klišé jako Brno, ale upřímně, i to jde udělat dobře, aneb člověku se vybaví třeba Minority Report a dojde mu, jak vlastně Cruisova postava v tomhle docela solidně fungovala (i když to samozřejmě tkvělo i ve Spielbergově mnohem lepší vizi světa s detaily, které Anon vůbec nemá).
Další věc v pořadí – tajemná kráska (Amanda Sayfried). Člověku je i trapně to psát. Kráska je odpadlík systému, nelze ji identifikovat, atd. Do toho se rozjíždí detektivní zápletka a kráska se stává hlavní podezřelou. Wow. Zbytek filmu už si tak jako dojede po nejvousatějších kolejích, co jich nejen v žánru, ale v celé kinematografii a historii veškeré narace je. Přídavkem oproti standardu jsou drsnějším ratingem povolené nahotinky. Jupí.
Ale budiž, i s ohranou deskou se dá dobře zaskrečovat. Přitlačme na zeitgeistoidní pilu, vkomponujme do filmu palčivé analogie, autenticitu, technologickou antiutopii, ano? Ne? Okej, tak ne. Identifikace knackwurstu se stává vrcholem do dokonalosti dotaženého Google Lensu. S trochou technologického okecávání navrch. Nikde žádná intenzita, žádný pokus o tlak. A tím pádem o přínos. Což navíc platí i pro veškeré herectví. Colm Feore působí jako nejotrávenější muž historie, pohůnstvo ze CIA a FBI zase nahodile, jako na plac zabloudivší sebranka, co dostala do ruky scénář a cosi odrecitovala. A divné hrátky s kamerou z nudy nevytrhnou.
Na místě je tedy zamyšlení nad tím, co Niccol, podepsaný pod filmem i jako scenárista, takovým přístupem sleduje, pokud vůbec něco. V Anonu je všechno tak podivně utlumené a nudné, až člověka napadne, že je to záměr, že se autor snaží navodit unylou atmosféru, aby reflektoval citovou otupělost světa. Nebo alespoň okolí hlavního hrdiny, který jako jediný ve svém prostředí působí poměrně uvědoměle.
Na druhé straně barikády ale stojí klišovitý příběh, líné dialogy, opakující se Niccolovy trademarky (ty starý auta už jsou spíš k vzteku) a v neposlední řadě úplně blbá detektivní zápletka. Takže i když bych si přál Niccolovo jméno uchránit ostudy tím, že bych přiřknul jeho filmu nějakou myšlenkovou hodnotu, tak to nejde, a nejvíc se dere na mysl závěr, že režisér prostě potřeboval nějaký ten chechták k dobru. Což by pořád bylo příjemnější vysvětlení, než že tohle opravdu je aktuální zpráva o Niccolových režisérských schopnostech.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Podprůměrňácká sci-fi, jejíž potenciál je vytěžen nulově a jejíž herectvo hraje jako po nedělním guláši se šesti. Režie a scénář se redukují na nejnutnější propriety a v podstatě jedinou funkční věcí ve filmu je rutinně provedená technická stránka, jíž nelze nic vyčíst, ovšem již ani vyloženě nepochválíte. Anon sice není vyloženě špatným filmem, ale jeho zbytečnost a nepodnětnost jsou drásavé a donebevolající.
napsal Jakub B.
