Pinbacker ~ Mimokino ~ recenze
"You're tearing me apart, Lisa!" aneb jeden z nejslavnějších nejhorších filmů všech dob, který málokdo viděl, ale citace se z rukávů přesto sypou. Fantómovi roztomilého neumětelství Tommy Wiseauovi a jeho filmovému "dílu" The Room se dostalo biografického zpracování, které je tak trochu poctou, tak trochu obranou, a tak trochu prostě normálním životopisným snímkem. Jak vlastně k tomuhle bizáru přistupovat – je cennější kašlat na dekorum a pojmout bio haluzní persony taky haluzně, nebo učesaná sonda, co osloví víc diváku a rozšíří wiseauidní evangelium? Hm? (Chachachacha...)

What a bio, James...recenze napsal

Jakub Brych

dne 25/3/2018

Mimofilmové skutečnosti by měl člověk v recenzi spíš ignorovat, forma je forma a autor by měl být irelevantní. Jsou ale případy, kdy to jde oddělit dost těžko a vlastně se člověku ani nechce. A tohle je přesně jeden z nich. Berme Disaster Artista tak, jaký reálně a funkčně je – jako produkt staré dobré party apatowců, od Judda žezlo přebírajících Franca a Rogena a přináležejících komediantů. Je to právě tenhle fakt, který dost jasně definuje pozici a přijetí téhle biografie. A nejde ani tak o druh humoru Franca a spol., ale o to, že apatowci jsou nebetyčně sebereflexivní a nehrozí u nich, že by humoristické uchopení wiseauovského bizáru mohlo působit výsměšně či povýšeně. Protože na tom záleží především.
© 2018 Continental Film SK

Citování haluz hlášek z The Room je samozřejmě bžunda, ale snadno překyne přes hranice uctivosti a pak už není o nic lepší než škodolibá bujarost davů na koncertech Metrixe. Je to buď to, nebo přehnaná plačtivost, optika nemístného soucitu, který by rád Tommyho pasoval do role umělce-mučedníka, nepochopeného, hrubě nedoceněného, zneuznaného. Atd. Obojí špatně. Obojí zbytečně. Bujná černá hříva nepotřebuje soucit a nezaslouží si výsměch, co si zaslouží, je úplně obyčejná sonda do světa, z něhož The Room pochází. A tou Francův film je.

Je sondou jasně vymezenou, zaměřenou především na holá fakta a zachycení toho, co Tommyho dělá Tommym. Řeší minimum detailů a nejde ani po tom, aby z předlohy vydolovala „pravdu“. Disaster Artist prostě rekonstruuje, což s sebou nese výhodu v podobě jednoduchosti, která umožňuje vyniknout osobnímu vkladu režiséra a jeho bandy. Ten je vůdčí složkou filmu a skvěle souzní s uchopenou látkou, na druhou stranu samozřejmě tenhle přístup znamená jaksi omezený tvůrčí potenciál. Doslovné přetáčení scén a snaha o perfektní napodobení originálu dávají vzniknout kompaktnímu a přístupnému životopisnému balíčku bez hrubých hran a velkých odhalení. 
© 2018 Continental Film SK

Ne vždycky by se takovéhle uchopení vyplatilo, vsadit na doslovnost je samo o sobě z kreativního hlediska dost nezajímavá volba, jenže v tomhle případě to zafungovalo, Disaster Artist je kromě přiblížení geneze neobyčejně podivného filmu i náležitou duševní souhrou tvůrců s předobrazem díla. Jako bio tenhle film působí lehce a upřímně, byť za cenu toho, že informovaný divák si z něj takřka nic nového neodnese a že ani běžné obecenstvo nebude schopné plně docenit, jak funkční tohle souznění vlastně je.
Disaster Artist rozhodně splňuje škatule dané žánrem a především nárok na informativnost, to vše samozřejmě v rámci omezeného materiálu, který měl k dispozici. Jeho síla ale netkví v lovení drobnůstek ze života Tommyho Wiseaua, ale regulérně naladěné, originálu věrné a chápavé vlně. Je to režie a herectví s respektem a vlastním vkladem, co povyšuje tuhle biografii nad rámec doslovných přetáček.

Hodnocení zbytku redakce:

7
Bratři Francové se nebojí pasovat se do rolí dvou nekňubů, všechna čest Jamesově zadnici. Co ale Disaster Artista skutečně povyšuje z nezáživné rekonstrukce na královskou zábavu je puntičkářství, s jakým tvůrci ke kultu přistoupili. Ono by bylo zbytečné stavět vtip na čemkoliv meta: stačilo prostě vzít (neskutečnou) skutečnost, odehrát jí Stanislavského metodou a nevysmívat se. Kálet na kult se totiž nemá a i špetku patosu snese líp.