Mimokino, 17. březen 2018 14:57Brad Mitty a jeho zoufalý životRecenze filmu Brad's Status (2017, 101', US)

RECENZE (AH) — Pěkně by se to celé dalo shrnout jedním z tvůrčích nápadů z 500 Days of Summer (2009) s “expectations vs reality”, což je tak trochu denní chléb průměrného cinefila a vlastně člověka jako takového – snad i proto se jedná o tematicky nepříliš prozkoumané vody. Problematika diváckého/člověčího očekávání a extrémní subjektivity v interpretaci okolního dění a ono zabřednutí, do kterého nemusí nutně zabrousit pouze chuděra Brad – tedy rodič vstupující do třetího aktu své životní linie – nýbrž kdokoliv z nás, kdykoliv, v jakékoliv situaci. Obecnost načrtnutého monotónna lidského žití se tu konkretizuje v Bradově fabulaci schopností a tužebního mindsetu jeho potomka – syna Troye, se kterým absolvuje mini-road-trip po méně či více prestižních amerických univerzitách. Jakmile tatík procitne a zjistí, že jeho dvacet let stará nejrychlejší spermie má potenciál ke studiu u hudebního profesora na Harvardu, zaprášená kolečka a odložené ideály začnou znovu pracovat.

Trefné představy a sny se manifestují v lucidní mysli zoufalého otce v opojném prostředí města Cambridge, kde dvojice rodiče a teenagera (který ale zkoušku dospělosti složil už dávno) prochází kandidáty na budoucí synáčkova pětiletku. V rámci slepence s tím spojených zážitků jsou před Brada postaveny dva obecné konflikty a oba se týkají jeho historie. Jeho vlastní sebereflexe s vlastní, o desítky let mladší duší plnou ideálů o neprozkoumaném světě, která proběhne mimoděkem po setkání s obdobně naladěnou mladou Ananyou (synovou známostí), a reflexe jeho současného bytí ve vztahu k bývalým spolužákům s jejich fluktujícími životními úspěchy, typickými pro západní společnost s vidinou amerického snu (filantrop, magnát na odlehlém ostrově užívající si s modelkami, televizní star). Tento myšlenkový proud v neustále tepajícím Bradově mozku by se dal smést ze stolu se zamumláním slov "krize středního věku", co ale mimo prožitá léta definuje a diferencuje stáří a mládí?

Mike White s Benem Stillerem ukazují tohle na první pohled sociální, uvnitř ale silně existenciální téma s paralyzující lehkostí, která je plná gagů a situační tragikomedie, ve které jsou přemotivovaní “trapní” rodiče a jejich nejistí potomci, kteří mají touhu po uznání okolím už dávno za sebou, nebo jde o legraci z pohledu globalizace uběhlých třiceti, čtyřiceti let, která střetává zvyky tradičního babyboomera a moderního mileniála. Pohledy otce a syna jsou zoufale neuspokojitelné, oba střídavě hledí do budoucnosti a minulosti a dospělost jejich vidění je inverzního charakteru, který se ustálí zpět na správné místo až po scéně v třetím aktu, kde v hotelovém pokoji jen tak mimochodem mezi dvojicí dojde k nenucené “i freakin' love you” konverzačce. Od té doby jsou dětinské představy a závistivé sny Stillera se synovými kamarádkami v bikinách fuč a vše je zase tam, kde začalo. Co je ale správné řešení takového duševního probuzení? Je dětinská vize okolí něco, co se musí zašlápnout po maturitě a s přibývajícími vráskami řešit problémy bílých mužů a jejich amerických rodin?

Splynutí s každodenností a nuance v matrixovském vnímání reality a její simulace podporuje hudba Marka Mothersbaugha. Jeho metoda spočívá v jemných a hrubých odskocích z uvedené tóniny, což vyvolává vybočující pocity nevolna s podtextem “něco je špatně”. Zvuková faleš doplňuje tu syžetovou, kdy Brad postupně s procitáním pochopí důležitost a svátost juxtapozice svých dvou já a prohlédne povrchnost svých přátel z minulosti – přesněji povrchnost jeho obrazu těchto lidí.

Brad's status občas zatahá za uši nesedícím dialogem, nenadchne málo rozepsanými ženskými charaktery a užitím voiceoveru, který sice dodávají do Stillerova jednání jistou přesahující osudovost, zároveň jde o dramatický podvod (který funguje). Benův Brad je charakter v rámci Stillerovské neurózy vlastně atypickou polohou role, od situačního šílenství Baumbachů a Roachů se odchází do low-key přednesu, kde o to víc vyniknou scény typu hudební premiéry Stravinskyho. V porovnání s Walterem Mittym, který se k velkým životním moudrům a pravdám vypůjčovalo dobrodružné teatrálno s wildlife fotografem Seanem Pennem a dalšími mega-konstrukty, Brad’s status je oproti tomu vlastně vysoce obyčejný snímek, který hlásá obdobné myšlenky a jehož nenucenost dodává o to větší přesah do těch našich pitvořivých živůtků.☞ PINBACKER