Pinbacker ~ Mimokino ~ recenze
David Ayer se po nevelkém úspěchu své komiksové týmovky Suicide Squad pouští do další akční instance – nechává si v něm prostředí špinavého města a míchá do něj rasovou nevraživost, víly, elfy, skřety, magické hůlky a ústřední policejní duo, které si vyzkoušel ve skvělém End of Watch. Bohužel to i po jeho nejnovější spolupráci s Netflixem vypadá, že End of Watch zůstává jeho nejlepším filmem.

Bitva tří armádrecenze napsal

Adam Hencze

dne 1/1/2018

Ayer v Bright míchá ingredience s velkou odvahou. Produkující Netflix mu očividně dává volné ruce v žánrovém a scénářovém guláši, který je jedním z prvních opravdu velkých filmů streamovacího giganta. David se v něm příliš nesnaží o nějaké přehnané novátorství – bere prvky, které mu na jeho předchozích snímcích fungovaly (nebo si alespoň myslí, že fungovaly) a postaví je na pozadí akčního fantasy, které rozhodně není bez potenciálu a jež má i sem tam nějaký ten přesah do současného světa. Atmosfericky je to trefené originálně a nutno říct, že dost dobře. Podobně jako v Suicide Squad ale Ayer totálně troskotá na stokrát ohrané scénářové hře a postavách, které zněly dobře jen na papíře. A film si na plátně příliš neužívají ani ti herci. Jakoby.

Rozhodně to neskřípe tak moc, jako ve zmiňovaném DCU pekle, kde se pracovalo v mraku charakterů s nejasným podhoubím, motivací a vztahy – v Bright David praví o nesourodé dvojici policistů, která se náhodou a zároveň osudem octne ve víru nadpřirozena plného elfích zabijáků, vzájemné nedůvěry, nalezení artefaktu a parťáckou nutností udělat dobrou věc. Setting je originální a vtahující, akce je vynalézavá a drsná – jen nás ty události bojů lidí, skřetů a elfů moc nebudou zajímat. Jsou totiž zplácany asi tak, jak by je uvařil pejsek a kočička. Je to dáno i čistě “questovým” dějem, kde se postavy přesunou mezi dvěma body, u toho rozdají pěsti, kopance a rány z kouzelné hůlky (nutno podotknout, efektní a efektivní) a celý proces opakují. Charaktery pak přemluví hlavního bosse, jednomu z nich se dostane skřetího nanebevzetí a všichni se mají pěkně (blbě). Prostě to celé nedává vůbec žádný smysl, dějem je šílený guláš a o nějaké přesvědčivosti nemůže být řeč.

Námitky na žánrové spojení s brakovým scénářem jsou na místě – na druhou stranu proč finančně jistit tak drahý film a stavět vysoce zajímavé prostředí pro tak prostou a primitivní věc? Pokud má být právě zasazení tím hlavním tahákem, dobře, v tom případě se dočkáme ještě určitě pokračování a dalšího experimentování tímto směrem, divácký nezájem o snaživě polidšťované postavy s recyklací děje to ale nikdy nepovýší nikam výš, než do podprůměrné podívané.
Ayer režíruje Willa Smithe jako drsňáka, Joela Edgertona jako skřetího srdcaře a Noomi Rapace jako krvežíznivou elfí zabijačku – má k tomu zajímavé ingredience včetně orčích ghet a sociálního pnutí, které vystihuje dnešek. Brakového dojmu se ale nedaří zbavit, protože o chlup lepší režijní dohled najdeme v béčkové počítačové střílečce.

Hodnocení zbytku redakce:


teaser 1

trailer 2

trailer 3