P

Mimokino, 8. únor 2017 14:15 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Denzel, král džungleRecenze filmu Fences (2016, 139', US)

Padesátá léta v Pittsburghu jsou pro rodinu Troye Maxsona jednou velkou těžkostí. Jeden synek se místo vyžadované tvrdé práce honí za baseballovým míčkem, druhý je sám sobě chlebodárcem skrz nečestné hraní/vystupování po hudebních klubech, počáteční touha po manželce je v tahu, bratr nedobrovolně koketuje s blázincem a plotek na dvorku se ne a ne postavit. Mezilidské trable jsou nevysychajícím zřídlem filmových zpracování – Fences k tomu přihazují hvězdné obsazení, silné dialogy a rukopis z hlavy ze světa, kde prkna znamenají svět.
Fences, 2016, 139', US © 2016 Paramount Pictures
RECENZE (AH) — Už v prvních pěti minutách je jasné, že v otázce důkladnosti papírového nastudování Fences nebude sebemenších pochyb. Snímek předkládá nula preludií a vrhá se rovnou do středu dění, ve kterém zůstane až do lehce patetického konce. Představí se primárním tahačem děje, což jsou periodické páteční návraty z práce popeláře a hlavy rodiny nižší vrstvy, Troye Maxsona. Útočně zabedněné vyobrazení zklamaného, ale smířeného charakteru hrané Washingtonem je přesné, většinou nadprůměrně sugestivní a nabízí nečekaně hodně vrstev – menší počet z nich divákovi prodává i Rose, jeho “žena v domácnosti”, hraná Violou Davis. Oba čítají mraky bouřlivých protipólů, a jsou tak spolehlivými iniciátory mnoha sporů a hádek, skrz které tečou témata rasové nesnášenlivosti, rodinného despotismu a nesplněných dětských snů. Stačí do hejt-koktejlu přimíchat vzpurného syna a stavění plotů může začít – až na to, že se to celé na dvou hodinách prakticky nehne.

Působivá herecká hra je koneckonců nejsilnější devíza Fences, oskaroví laureáti ze sebe křikem dostávají kombinaci slin a zlých slov. Nechybí jim v tom to pravé srdíčko, jenže je to na 138 minut stopáže jednoduše málo, a to pro všechny možné divácké skupiny. Washington se navíc nezdravě často topí ve ve výsledku nicneříkajících výstupech, které mají v dlouhých výplaších krom nenápadně sebeukájecích tendencí pravděpodobně demonstrovat důmyslnou techniku pensylvánského přízvuku – mimo tyto výstřelky je divadelní scénář v dialozích cítit, přehnanou teatrálnost ale málokdy překročí. A když na to dojde, je k tomu důvod. Wilsonova předloha invenčně čeří povědomí o vlastnostech a touhách postav nepříjemným a nečekaným způsobem.
© 2016 Paramount Pictures

Těžko soudit, jak to August W. tenkrát myslel, Denzelova režijně-autorská interpretace je každopádně silně černobílá (ve všech významech toho slova) a zlý bílý muž se stereotypizuje až příliš často. Očividně zlá doba tak v obraze nižší společenské třídy rezignuje na zpochybňování rodinných hodnot, jejichž pravost se s koncem musí z logiky věci ověřit a podtrhnout. Děje se tak skrz Troyův vztah se synem Corym, který chce pokračovat v otcových stopách, konkrétně tam, kde tátovy skončily a stočily se jinou cestou. Napětí tak tkví i ve skutečnosti, zda si tento fakt Troy uvědomuje (podle všeho asi ano), vzájemné časté kolize jsou díky tomu tím nejlepším, co Fences prodávají. V retrospektivě z Fences zůstává rozmazaná mozaika velice silných scén, plus těch zbylých sto minut. Denzel je průměrný dramaturg a skvělý herec, který ale místy jako by neznal míru.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Washington režíruje sám sebe v rodinně dramaticky obalené černobílé filipice společnosti. Střídá v ní moudra i krátkozrakost – na konci dne ale nedokáže zakrýt prostý fakt, že se mu filmařsky nedaří překročit divadelní látku.

6 Jak hodnotíme?

6

Fences
Denzel Washington

6617.29279

Fences, 2016, celovečerní, 139', US

RežieDenzel Washington

ScénářAugust Wilson

Hrají Denzel Washington (Troy Maxson), Viola Davis (Rose Maxson), Mykelti Williamson (Gabriel), Russell Hornsby (Lyons), Stephen Henderson (Jim Bono), a další

Další články z kategorie Mimokino:
Více