Festivaly — 13th SHORT!, 2. březen 2018 10:46A tak jsme vyhrály festival: SHORTS! soutěžní blok 4Recenze krátkých filmů A tak jsme daly zlaté rybky do bazénu (2017), Praví bozi si žádají krev (2017), Muž, který spadl z nebe (2017) a Bídníci (2017)

RECENZE (A TAK JSME DALY ZLATÉ RYBKY DO BAZÉNU, 2017, 28', JP) — Začneme hned japonským favoritem – výhercem soutěže na Sundance. Tvůrce zabývající se tvorbou klipů a reklam se ve svém existenciálním kraťasu z exotických prefektur japonského souostroví nezapře – je to právě síla rapidmontáže a intertextuality moderní popkultury, vypůjčující si romantické prvky tvůrců jako Wes Anderson nebo Jean Jeunet, která tu na plné čáře vyhrává. Čtyři kamarádky/spolužačky vykonávající symbolický akt na místě, kde se čas nezastavil, jen plyne hodně pomalu.

Nevinný pohled dospívajících teenagerů je svěží a překvapivě depresivní zpovědí z ospalé Saitamy, která si za svou nenápadnou filipiku nevolí terč přelidněné, post-moderní Japonsko, ale spíš globalizovanou společnost, nad vše povznáší hodnotu přátelství a toho, jak se i ta nejvíc optimistická lehkost stejně zacyklí a svého nositele ve výsledku zklame. Akane, Mayu, Tamiko, Ryoko, neztrácejte naději. Silný debut, který lze navíc zkouknut třeba tady.☞ PINBACKER

RECENZE (PRAVÍ BOZI SI ŽÁDAJÍ KREV, 2017, 20', GB) — Sugestivní, skoro až experimentální výlet do Manchesteru v prvním roce devadesátých let. Slečna Alice, hrdinka mini-storky od Toma Benna, tu bojuje hned s několika démony – s touhou po dalším šlehu, s halucinacemi způsobenými absencí šlehu, s nejistotou spočívající v rozeznání skutečného prostoročasu a ďábelskou entitou, vycházející ze zvyku na přítomnost šlehu. Zkrátka a dobře, režírující Hussain měří lidskou ochotu sousedské pomoci po centimetrech hororového šílenství, které má ale reálný podklad (takže fantaskní, Erbenovská monstra nejsou vyslanci z pekelného podsvěta).

A režie je to, oč tu běží – výpověď krátkého příběhu jde totiž zprasit na sto různých způsobů. Moin Hussain to ale pojal hodně po svém a ve vyprávění jde často až za hranu ďábelské stylizace, díky které si divák vydechne skutečně až s poslední zatmívačkou.☞ PINBACKER

RECENZE (MUŽ, KTERÝ SPADL Z NEBE, 2017, 9', NL) — Jednoduchá a vlastně účinná agitka v rámci uprchlické krize a živočišného strachu, zakódovaném hluboko v lidské DNA. Nizozemský příspěvek na krátkém plátně toho stihne víc – krom tematizace bitvy proti jinakosti i filipiku na maloměšťáctví a dušení pocitů – těch od přírody, i těch vzniklých po letech života v partrnerském vztahu. Počáteční absurdno se rychle mění na nepříjmný vhled do aktuálního problému Evropy a některých jejich konzervativnějších členů, který neskončí vlastně vůbec dobře.

Jestli se tímhle Jan Verdijk pasuje do role Libuše a věští naší civilizaci morální úpadek v řešení "konečné" otázky, pak svou cynickou storkou nemůže uspět na větší ploše, než na té zajímavostní. Sondovat v tomhle prostoru umí, to je ale všecko. Podtitul jeho kraťasu by mohl znít "Ti druzí".☞ PINBACKER

RECENZE (BÍDNÍCI, 2017, 16', FR) — Prvoplánovka z pařížského předměstí, která je typickým představitelem sociálního znásilnění podstaty "konfliktu" přistěhovalých černochů a bílých Francouzů, kde obě tyto skupiny stojí proti sobě nejen kvůli barvě pleti, ale i kvůli odlišným funkcím ve společnosti. "Zahrajem si na policajty a zloděje", řekl si pravděpodobně Ladj Ly. Proč ne, odehraná událost ale předvídatelnější a černobílejší už být nemohla.

Bídníci určitě alespoň zaujmou svými technikálemi – ať už vynalézavým využitím dronu jako rekvizity a jako sběrny promítaného materiálu, tak třeba vynalézavými pozicemi kamery při jízdách v autě, nebo ve střihu honiček.☞ PINBACKER