Tenhle australský export se objevil už loni v Benátkách v sekci Venice Days a nejen tam sklízel poměrně pozitivní ovace. Režisér Ben Young jde v téhle exkurzi do zákulisí únosu na tělo a neštítí se sem tam přitlačit na pilu. Co má ale tenhle film navíc oproti desítkám jiných podobných?

2017

Pinbacker ~ Festivaly ~ 52nd. Karlovy Vary International Film Festival

Formální stránku filmu není úplně potřeba řešit. Zpomalené záběry, které mají prý evokovat odlišný pohled únosců na svět, jsou banální a podružné. Hounds of Love zpracovávají už stokrát zpracované téma. Jejich (v podstatě) jediná přednost tkví v povedeném vývoji postav. Ben Young úspěšně bourá černobílou paletu ve vztahu únosci-unesená a daří sě mu ve výsledku vytvořit dojem, že oběť není jen jedna, nýbrž dvě. Od na první pohled jasného případu únosu přesouvá pozornost k postupně se odhalujícímu teroru ve vztahu pachatelů.

Kromě toho ale film funguje poměrně banálně. Skrze základní poučky a postupy sice slušně buduje napětí, ale všechno vícméně přežvykuje, než by se osobitě pustil nějakým neotřelým směrem. Klasické lekačky a napínáky, trocha drsnosti, ale ničeho přes únosnou mez. Jako žánrovka jsou Hounds of Love fajn, ale jejich skromný přínos nevyváží navršené stereotypy…

Je fajn, že se tolik pozornosti dostává (v podstatě) hororu. Snad přichází doba bez předsudků, kdy i tenhle žánr začnou kritici brát vážně. Hounds of Love podařeně portrétují dva druhy teroru a ovládání žen mužem, naneštěstí ale vedle toho servíruje dost nevýraznou omáčku.

Karta filmu