Benátky uvedly do svého programu unikátní dokument zachycující syrské nepokoje z velmi osobní perspektivy. War Show je zdrcující medailonek partičky rebelů s příčinou a povinnou záležitostí pro všechny zavile xenofobní Evropany.
Obadiah Zytoon, spolurežisérka i protagonistka dokumentu ale nic neprezentuje s neonovou naléhavostí, naopak. Její film je hořkou kolekcí výjevů s tichým voiceoverem poskytujícím nejnutnější informace. Byť se patosu zcela vyvarovat nemůže, dává od něj uvědoměle ruce pryč v souladu s civilním rozměrem filmu. War Show přirozeně obsahuje i vyhrocené momenty, především z demonstrací či odbojových akcí, v jádru je ale portrétem party kamarádů a jeho palčivost tkví nejvíce ve věcnosti, s níž podává informaci o jejich osudech a dopadech režimu na jejich životy. Není to ale chladná věcnost, která by snad mohla být produktem dokumentární nezainteresovanosti, nýbrž ohleduplná a zlomená věcnost, v podstatě jediný důstojný způsob, jak pracovat s „materiálem“ tohoto druhu.
300 hodin vyvezeného materiálu zkondenzovaných do sedmi kapitol celovečerní stopáže je pak perfektní ilustrací marnosti a smíření syrské populace. Tragédie vnímaná z osobní perspektivy má potenciál ne pouze informovat o konfliktu a hlásat konkrétní pravdy, nýbrž proniknout do srdce běžného občana bezpečných koutů světa, především pak Evropy a zdějších uprchlíky odmítajících jedinců. Jde totiž o prosté domácí video s přidanou kulisou nemilosrdného společenského útlaku. War Show je stěžejním dokumentem o stěžejním problému doby a zaslouží si veškerou pozornost, jíž se jí může dostat.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — O syrské krizi zblízka a osobně. Číselné hodnocení v tomto případě postrádá smysl a relevantní je leda pro formální hnidopichy s potřebou analýzy amatérských filmařských postupů a kompozice dokumentu. Pro ty nicméně ve stínu tíživé a zásadní informační hodnoty filmu není místo. War Show je nestrojeným svědectvím o neustále mařené touze po svobodě a potenciálním mostem mezi nepochopenými kulturami. Je přesně tím sdělením, které teď Evropa nejvíc potřebuje. A je zbytečné jej hodnotit.