Blog ~ report ~ 22/2/2015

Pět esejistických pohledů do díla mistra mistrů, legendárního Stanleyho Kubricka. V dnešní oscarové neděli jde o ideálně strávené tři hodiny skrz unikátní vidění světa v nadčasové estetice, citlivém vnímání a všem ostatním. Procházku legendárního tvůrce, z kterého čerpal (a čerpá, viz. Fincher, Spielberg, atp.) téměř každý známý režisér, vřele doporučujeme.

featured.jpg "Režisér je jakýsi automat na myšlenky a vkus; film, to je sled tvůrčích a technických rozhodnutí."

Filmové videoeseje životního díla Stanley Kubrickareport

Kubricka určitě nemusím jako filmaře představovat a jeho kvality netřeba vyzdvihovat. Důležité je, že krom režijního talentu pochytil od boha i neskutečnou dávku intuice a experimentátorské chuti, díky které dal filmovému světu (krom špičkových filmů) velký ždibanec do žeber, počínaje novými technologiemi (snímání akce se sklem od NASA v Barry Lyndonovi, užití steadicamu v The Shining a prakticky celý proces točby Vesmírné Odysey), režijními postupy, či funkcí studia aka molocha s nekonečnou mocí nad filmařem-otrokem. Kubrick zbořil spoustu konvencí a stereotypů, postavil vlastní filmovou vizi a podtrhl jí unikátní estetikou se svým viděním světa. Videoeseje od Camerona Beyla rozdělují jeho kariéru do jakýchsi pěti etap.

Úvodní část sleduje začáteční filmové stopy mladého fotografa a krom ostatních prvotin poukazuje na Fear and Desire, tedy filmařův všeobecně považovaný režijní debut. Diváka zaujme asi nejznámější The Killing z roku '56, které režiséra tak trochu katapultovalo do širšího povědomí.

Následují velkofilmy s Kirkem Douglasem, Paths of Glory '57 a Spartacus '57, začátek Kubrickova produktivního období, během kterého plodil jeden moloch za druhým. Už tady jsme svědky kontroverzních pletek se studii a destruktivního vztahu režiséra a jeho dvorního lead herce Douglase.

Ve třetí části probíhá rozbor dvou inverzních výletů do žánru tragikomedie, a naposledy v černobílé. Lolita '62 a Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb '64 jsou brilantní satiry, které i při padesátiletém stáří mají stále ještě co říct k současnému světovému dění. Kromě Petera Sellerse mají oba snímky spoustu společných a nemalou spoustu opačně využitých prvků, a sebevědomí mladého tvůrce z nich teče po hektolitrech. Kubrick tu má vše pevně v rukou, jeho absolutní kontrola se v jeho pozdějších filmech, kdy experimentuje se žánry, ukáže jako klíčová.

Hodinová filmová esej s číslovkou čtyři je rozhodně nejnažvejknutější a nejvýživnější, neboť pokrývá tvůrcovo nejprofláklejší období, díky kterému získal statut filmové legendy (zdaleka ale ne jen kvůli němu). Hned na úvod přijde pojednání o snad nejznámějším Kubrickově filmu z roku '68 s podtitulem 2001: Vesmírá odysea. Veledílo hodné nekonečných hodin rozprav na filmových školách a esejistických rozborů šlo loňský rok do české distribuce v rámci Projektu 100. Kdo viděl na plátně, význam díla nepochyně chápe. Dále jde o kontroverzní adaptaci Burgesse z roku '71, Mechanický Pomeranč. Stanley se opět vrhá do světa satir na systémy všeho druhu a snímek podtrhuje i pomocí perfektní předlohy. Svůj rukopis na první pohled opouští v následovníkovi pomeranče z roku '75, Barry Lyndon, kde přeneseně parafrázuje svůj vysněný a nikdy neuskutečněný projekt NAPOLEON. Čtyřboj ukončuje opět žánrová lahůdka, mrazivý horor The Shining, natočený v roce '80. Neshody s Shelley Duvall, manicky perfekcionistické zobrazení hotelu s geniálně využitým steadicamem a životní role šíleného Jacka Nicholsona.

Zakončení obsahuje rozbor těžce přístupné Full Metal Jacket z roku '87, tedy Kubrickova příspěvku do kategorie "vietnam war movies", který je ve stejné úrovni jako třeba Coppolova Apokalypsa, nebo Stoneova Četa. Tvůrce zde opět pracuje s tematickou dualitou ve vztahu ke svému poslednímu snímku, který dotočil těsně před svou smrtí, Eyes Wide Shut, mistrovskou hru Cruise a Kidman z roku '99. Hloubková studie lidské podstavy, věrnosti, vztahu násilí-sexu, plná skrytých symbolů a pomkrnutí. Jak jinak měl geniální tvůrce odejít, než se svým nejlepším dílem.