Vin Diesel v Eisnerově novince láká do kina své skalní fandy nikoliv na akční over–the–top nářez, ale nezvykle na fantasy žánrovku, která je ve výsledku nečekaně nepovedeným mixem Constantina, Underworldu a mnoha dalších historicko–fantasy béček. Trademarkuje ho svým typicky škrobeným obličejem, který střídá plnovous a bere se společně se snímkem smrtelně vážně.
RECENZE (AH) — Což je vlastně tím největším prohreškem ze všech – absolutně žádná sebereflexe a chybějící soudnost. Je totiž už předem nadmíru jasné, že půjde o totální blbost a kolosální slátaninu všeho, co máme na kinu rádi – říkají to ostatně už trailery a s nimi i celá reklamní kampaň. Vin Diesel a jeho sidekick v podobě Rose Leslie (známe z Game of Thrones) ale nedávají divákovi ani to málo, co čeká z přebušených ukázek – tedy nahláškované žvýkání, popkorn s přestylizovanou akcí a mastné servírování jednoho kinematického labůža za druhým. Ne, dvojice hrdinů se snaží přechytračit všechny okolo, diváka a vlastně i samu sebe, koná tak v patetických dialozích, které propojují lokace kostelů a ulic fantasy–urban verze NYC, kde jsou podzemní vězení pro chycené čarodějnické exempláře a bary s divnolidmi, kteří prošli podobně jako v Constantinovi historickým vývojem do vlastní sociální skupiny. Béčko s pěti hlavními hereckými jmény a produkcí, která si za devadesát mega tiše vypůjčila nápady všech obdobných filmových štací a uplácala z nich horko těžko uvěřitelný pastiš, se evidentně nebojí vůbec ničeho – nudu by ovšem od snímku čekal málokdo.
Nejvíce struktury a charakterových předloh se kradlo z již zmiňovaného kultovního Constantina – hlavní hrdina má nadpřirozené schopnosti, sidekicka a ženskou pomocnici, kterou v příběhu postupně pozná a které ukazuje, co umí, ona si s ním vymění zase svůj um, který přísný válečník k happy endu nutně potřebuje. Stejně jako Rachel Weisz má i Rose Leslie talent k psychickým bizárům, konkrétně k průchodu vzpomínkami skrz klipové retrospektivní sekvence v přepáleně snové estetice, která číhá na každém rohu stopáže a s jejíž dalším a dalším výskytem jakoby v sále zaznělo dušené “dude, not again”. Snímek originalitou přímo prší. Všechny větší i menší charaktery jsme už někde viděli, navíc o dost funkčněji využité a se zajímavější fazónou. Jádro Posledního lovce je v podstatě šíleně cheesy lineární funkce přesunu z bodu A do B, kdy naprosto největší nesmysl přichází v antiklimaktickém závěru, který opravdu nemůže vůbec nikdo čekat. Chtěná, vymodlená osudovost má větší ambice než Nolanův Batman – tady už bude mít divák pocit, že sleduje fantasy verzi Scary Movie.
Výtky k dějové neoriginalitě a k recyklaci nápadů ale nejsou tak úplně na místě, koneckonců jde o snímek pro filmovou pubertu, tu, co vyrostla na Underworldu, kterou táhne švihání zapáleným mečem a Dieselův tvrdý výraz vrchního klátitele. Jenomže do této stylizace má Poslední lovec čarodějnic míle daleko a je to přesně to, co například Constantina povyšuje do síně slávy. Teda jedna z mnoha věcí, samozřejmě, nadhled by rozhodně také neuškodil. Výsledný dojem zabíjí samozřejmě i tupé postavy, mezi kterými má šanci akorát ta Rose (protože je to sexy Skotka). Caine je zde už opravdu za trest, Elijah Wood má ještě divnější roli než v Sin City (a to mě nikdy nenapadlo, že je možný) a vedlejší záporák (hlavní záporačka je CGI manifest) z Islandu je jako chodící sněhulák, kterého někdo uplácal bez použití sněhu.
Pravděpodobně bylo ve střižně dost neveselo, kontinuita často hapruje a jednotlivé po sobě jdoucí sekvence mnohdy vůbec nedávají dramatický, ani logický smysl. Jakoby tvůrčí mysl, která hýří překvapivě dobrými nápady najednou zpanikařila a rychle se snažila spojit nespojitelné, překombinovala děj, zmátla postavy, fungování filmového světa a tím pádem diváka samotného. Střih akce je neřemeslný a nepřehledný, digitální triky všudypřítomné a ne lepší než průměrné, celkové tempo ubíjející, nudné a proboha nezajímavé. Audiovizuál nemá stejně jako děj čím překvapit a krom neustálého kroucení hlavou nezbývá nic jiného než koukat na hodinky.
Přitom to nezačíná vůbec špatně – parta seveřanů jde po Prometheus–like ledovci k obřímu stromu, hnízdu staré čarodějnice. Hunting for witches připomene Vikingy z roku ’99 a navnadí k žánrové nadparádě, která skutečně obsahuje pár zajímavých nápadů – například podzemní vězení čarodějnic je jednoduše boží, dlouho jsem neviděl tak strašidelně šílené místo. Těchto výkvětů je poskrovnu a nemají potenciál probudit, možná díky nim dostane snímek několik malých palců nahoru, ale to je od žánrového projektu za devadesát milionů šíleně málo.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Vin Diesel si zkouší polohu drsného prasiče, tentokrát ve fantasy hororu, a ihned padá na tlamu – nepřekonává totiž potřebu tvářit se jinak než škrobeně, sedě v sauně na hemeroidech – jeho Kaulder je nejnudnější manifestace hereckého ega všech dob. Už ten Michael Caine hláškující o iPadech by byl snesitelnější, dělal si z toho totiž alespoň trochu srandu a počet úspěšných vtipů filmu zvedl z nuly na jeden. “Posledního lovce čarodějnic čeká v knize jeho života epická a bojem naplněná kapitola. Bude poslední?” Prosím!
napsal Adam H.
