Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze

Vin Diesel v Eisnerově novince láká do kina své skalní fandy nikoliv na akční over–the–top nářez, ale nezvykle na fantasy žánrovku, která je ve výsledku nečekaně nepovedeným mixem Constantina, Underworldu a mnoha dalších historicko–fantasy béček. Trademarkuje ho svým typicky škrobeným obličejem, který střídá plnovous a bere se společně se snímkem smrtelně vážně.

"Z čeho mám strach? Z ničeho." Vin Diesel aka klátič Kaulderrecenze napsal

Adam Hencze

dne 4/11/2015

Což je vlastně tím největším prohreškem ze všech – absolutně žádná sebereflexe a chybějící soudnost. Je totiž už předem nadmíru jasné, že půjde o totální blbost a kolosální slátaninu všeho, co máme na kinu rádi – říkají to ostatně už trailery a s nimi i celá reklamní kampaň. Vin Diesel a jeho sidekick v podobě Rose Leslie (známe z Game of Thrones) ale nedávají divákovi ani to málo, co čeká z přebušených ukázek – tedy nahláškované žvýkání, popkorn s přestylizovanou akcí a mastné servírování jednoho kinematického labůža za druhým. Ne, dvojice hrdinů se snaží přechytračit všechny okolo, diváka a vlastně i samu sebe, koná tak v patetických dialozích, které propojují lokace kostelů a ulic fantasy–urban verze NYC, kde jsou podzemní vězení pro chycené čarodějnické exempláře a bary s divnolidmi, kteří prošli podobně jako v Constantinovi historickým vývojem do vlastní sociální skupiny. Béčko s pěti hlavními hereckými jmény a produkcí, která si za devadesát mega tiše vypůjčila nápady všech obdobných filmových štací a uplácala z nich horko těžko uvěřitelný pastiš, se evidentně nebojí vůbec ničeho – nudu by ovšem od snímku čekal málokdo.
© 2015 Lionsgate

Nejvíce struktury a charakterových předloh se kradlo z již zmiňovaného kultovního Constantina – hlavní hrdina má nadpřirozené schopnosti, sidekicka a ženskou pomocnici, kterou v příběhu postupně pozná a které ukazuje, co umí, ona si s ním vymění zase svůj um, který přísný válečník k happy endu nutně potřebuje. Stejně jako Rachel Weisz má i Rose Leslie talent k psychickým bizárům, konkrétně k průchodu vzpomínkami skrz klipové retrospektivní sekvence v přepáleně snové estetice, která číhá na každém rohu stopáže a s jejíž dalším a dalším výskytem jakoby v sále zaznělo dušené “dude, not again”. Snímek originalitou přímo prší. Všechny větší i menší charaktery jsme už někde viděli, navíc o dost funkčněji využité a se zajímavější fazónou. Jádro Posledního lovce je v podstatě šíleně cheesy lineární funkce přesunu z bodu A do B, kdy naprosto největší nesmysl přichází v antiklimaktickém závěru, který opravdu nemůže vůbec nikdo čekat. Chtěná, vymodlená osudovost má větší ambice než Nolanův Batman – tady už bude mít divák pocit, že sleduje fantasy verzi Scary Movie.

Výtky k dějové neoriginalitě a k recyklaci nápadů ale nejsou tak úplně na místě, koneckonců jde o snímek pro filmovou pubertu, tu, co vyrostla na Underworldu, kterou táhne švihání zapáleným mečem a Dieselův tvrdý výraz vrchního klátitele. Jenomže do této stylizace má Poslední lovec čarodějnic míle daleko a je to přesně to, co například Constantina povyšuje do síně slávy. Teda jedna z mnoha věcí, samozřejmě, nadhled by rozhodně také neuškodil. Výsledný dojem zabíjí samozřejmě i tupé postavy, mezi kterými má šanci akorát ta Rose (protože je to sexy Skotka). Caine je zde už opravdu za trest, Elijah Wood má ještě divnější roli než v Sin City (a to mě nikdy nenapadlo, že je možný) a vedlejší záporák (hlavní záporačka je CGI manifest) z Islandu je jako chodící sněhulák, kterého někdo uplácal bez použití sněhu.
© 2015 Lionsgate

Pravděpodobně bylo ve střižně dost neveselo, kontinuita často hapruje a jednotlivé po sobě jdoucí sekvence mnohdy vůbec nedávají dramatický, ani logický smysl. Jakoby tvůrčí mysl, která hýří překvapivě dobrými nápady najednou zpanikařila a rychle se snažila spojit nespojitelné, překombinovala děj, zmátla postavy, fungování filmového světa a tím pádem diváka samotného. Střih akce je neřemeslný a nepřehledný, digitální triky všudypřítomné a ne lepší než průměrné, celkové tempo ubíjející, nudné a proboha nezajímavé. Audiovizuál nemá stejně jako děj čím překvapit a krom neustálého kroucení hlavou nezbývá nic jiného než koukat na hodinky.

Přitom to nezačíná vůbec špatně – parta seveřanů jde po Prometheus–like ledovci k obřímu stromu, hnízdu staré čarodějnice. Hunting for witches připomene Vikingy z roku ’99 a navnadí k žánrové nadparádě, která skutečně obsahuje pár zajímavých nápadů – například podzemní vězení čarodějnic je jednoduše boží, dlouho jsem neviděl tak strašidelně šílené místo. Těchto výkvětů je poskrovnu a nemají potenciál probudit, možná díky nim dostane snímek několik malých palců nahoru, ale to je od žánrového projektu za devadesát milionů šíleně málo.
Vin Diesel si zkouší polohu drsného prasiče, tentokrát ve fantasy hororu, a ihned padá na tlamu – nepřekonává totiž potřebu tvářit se jinak než škrobeně, sedě v sauně na hemeroidech – jeho Kaulder je nejnudnější manifestace hereckého ega všech dob. Už ten Michael Caine hláškující o iPadech by byl snesitelnější, dělal si z toho totiž alespoň trochu srandu a počet úspěšných vtipů filmu zvedl z nuly na jeden. “Posledního lovce čarodějnic čeká v knize jeho života epická a bojem naplněná kapitola. Bude poslední?” Prosím!