DC přihazuje na roztodivnou kupičku svých „post-JLA“ komiksovek další položku. Black Adam přináší do hry svalovinu Dwayna Johnsona a nabízející se návaznost na kolegu Shazama. Renesance myšlenky na komiksové univerzum se ale kupodivu nekoná.
RECENZE (JB) — Logika propojenosti charakterů od DC dostává citelně na frak. Od přehozené výhybky po vlažném přijetí Batman v Superman (2016) už uplynulo hodně vody, a konzistentní úspěch v napodobování rozvětvujícího se žoviálního vesmíru Marvelu aby člověk pohledal. Souvislosti a existence postav v konkrétních filmech jsou matoucí, od jistého (ne)camea v Shazamovi (2019) přes trochu camea v Peacemakerovi (2022) se teď dostáváme k Black Adamovi, který zvysoka kašle na samozřejmě se nabízející sepětí s alter egem Billyho Batsona (toho brzo čeká sequel), a radši maří čas zbrklou představovačkou nikdy předtím nezmíněné Justice Society of America. A přidává jedno ultracameo.
Neřešitelnou rovnici kontinuity ale asi nechme stranou, Black Adam má ambice být svébytnou komiksovkou, která umí s vervou třísknout do žánrových klišé. A to je důležitější. Jaume Collet–Serra zpočátku tasí dva hodně solidní trumfy – místo USA ostří na zemi třetího světa, přičemž americké hrdiny naopak pojímá coby vetřelce, a origin postavy dávkuje opatrně, postupně a s důrazem na antihrdinskou notu. V prvních fázích Black Adam skutečně působí neotřele, umí překvapit a poskytnout na blockbuster raritní komoditu, tedy pocit, že divák si není jistý, co bude dál, a už vůbec, jak to všechno dopadne.
Opíšeme dějový oblouk Terminátora 2 o přátelství chlapce a chladného mesiáše, který se přiblíží na dohled lidskosti, aby se v závěru obětoval? Rozvine se více nabízející se absurdnost americkocentričnosti komiksového žánru a ožehavá myšlenka toho, že zmatené zlo může někdy pomoct spíš než povýšené zákonné dobro? Zaujme film nějaké konstruktivní stanovisko k bezuzdné brutalitě, kterou místy skoro až oslavuje? Ukáže se, že vnímání dějin je subjektivní záležitost a dojde k zásadním odhalením vedoucím k jejich méně černobílému vnímání? Stočí se příběh do nejtypičtější finální DC prasničiny s padouchem, kterého vymodeloval za pět dolarů a jedno odpoledne dorostenec v Blenderu, plné generických hlášek pronášených sterilně zmodulovaným hlasem?
Ne, peklo ani tentokrát nezamrzlo, správně je poslední možnost – DC opět trestá naše neuronové sítě zhůvěřilou CGI generičnosti, takže si jen na závěr prověďme stručný výčet pozitivních faktů částečně vykupujících konečnou marnost: Výše zmíněná témata naťuknutá jsou, takže i přes absenci jejich rozvíjení se nad nimi můžete sami dál zamýšlet. Humor je cringe, ale pár supr sranda momentů a hlášek tam je. Atom Smasher a Cyclone jsou největší cringe, ale Pierce Brosnan je super a s Aldisem Hodgem mají náznak vymodlené bromance. Finální boss připomene arciďábla z Heroes 3, což vyvolá milé nostalgické vzpomínání na hru z dětství.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — „Dwayne Johnson, máme ho tam, tak tam prostě hodíme hromadu hoven a bude film, no,“ pravil jsem v prvních dojmech a líp to říct nedovedu.
ScénářAdam Sztykiel, Rory Haines a Sohrab Noshirvani
ProdukceBeau Flynn, Hiram Garcia a Dany Garcia
Hrají Dwayne Johnson (Black Adam), Noah Centineo (Al Rothstein / Atom Smasher), Aldis Hodge (Carter Hall / Hawkman), Quintessa Swindell (Maxine Hunkell / Cyclone), Sarah Shahi (Adrianna Tomaz / Isis), a další
Hodnocení zbytku redakce:
4
AH — Povrchní zábavka pro dvanáctileté kluky – i ti si ale nakonec radši pustí novinky na TikToku.