Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze

Nedostatek Toma Hardyho vyústil v jeho obsazení do dvojrole londýnských gangsterů, dvojiček Krayových, které jsou, jak název napovídá "legendami zločinu". Helgeland ale tak nějak neví, jak s tímhle faktem naložit, výsledkem je zvláštní mix všeho možného, který se legendárním stane jen těžko.

Legendy zločinu - romantická gangsta fraška?recenze napsal

Jakub Brych

dne 3/10/2015

"Zatýkám tě za to, že jsi tak šerednej a ještě ses tolikrát zkopíroval!" Kde jsem tuhle hlášku ukrad, neřeknu, jistě budou mnozí vědět. Ne že by Hardy vyhovoval škatulce "šeredný", ale jeho množení mi upřímně velké potěšení nečiní, je ho všude kolem plno, a upřímně, kdy v poslední době hrál něco jiného, než špatně artikulujícího bručouna. V Legendách si opět přijde na svoje, protože jedním dvojčetem trošku navazuje na svoji postavu ze seriálu The Take, druhá je jakási vyšinutá tělnatější verze Mad Maxe. Ti přehardyovaní mají do čeho se strefovat, stávající fanoušci zas dvojitý důvod k radosti.
© 2015 StudioCanal

O Hardym ale dost, pojďme tál. Stěžejní věcí téhle recenze je otazník v jejím nadpisu. U Legend zločinu se víc než jindy vnucuje otázka "co tím režisér myslel". Helgelandův nejnovější výtvor totiž trpí absencí jak konkrétního sdělení, tak jasného směřování. Není to žádná typická gangster ka (pardon, tady si nešlo nerýpnout do nejhorší slovní hříčky všech dob). Klasická výstavba děje v podstatě chybí, dvojčata Krayova nezačínají jako outsideři a nekončí na trůnech podsvětí s nosními dírkami plnými kokainu. Ne že by na tyhle propriety vůbec nedošlo, nikdo se k nim ale nedopracovává od píky, nekončí u nich a taky vlastně vůbec nejsou pro film stěžejní.

Legendy zločinu rozvíjejí několik dějových linek – dá–li se jim ovšem říkat linky, to je předmětem sporu. Epizodky to vystihují líp. Patchwork událostí spojených reáliemi a protagonisty a místy i dějovou chronologií, nicméně s minimální gradací a nahodilými klimaxy. Helgeland představuje ústřední duo s třetím kolem v podobě Emily Browning poměrně standardně, coby flashback jedné z postav, oba Hardyové se pak prodávají skrze svoje vlastnosti, už v tu chvíli ale vlastně film načíná jedno charakterové schizma, kterým je (v podstatě) hlavní postava Reggieho Kraye.
© 2015 StudioCanal

Odporující si vlastnosti a chabá vysvětlení jeho motivace a změn chování jsou dost možná základním kamenem úrazu celého filmu. Ten by navzdory inzerování pravdivé historie dvojčat mohl opravdu fungovat spíš jen jako příběh rozumnějšího Reggieho, který má všechny atributy funkční hlavní postavy, tedy zprvu, dokud se neztratí v rozháraném soukolí zbytku filmu. Brácha ultra-magor a křehká Emily Browning jako zbývající vrcholy „milostného" trojúhelníku by v tomhle mohli úspěšně fidlat druhé housle a všechno by bylo mnohem jasnější. Ale ne. Helgelandův scénář se pitvá v životech všech třech, přičemž problém není ten, že příběh dvojčat vlastně celý odvypráví Emily, ale spíš to, že rozdílné perspektivy se míjí účinkem a děj si jaksi jede od zlomového bodu ke zlomovému bodu bez snahy o logičtější propojení a gradaci.

Vůdčím bizárem Legend je pak snad nevídaná žánrová fúze, která místy jako by se snažila navázat na Ritchieho či Coeny, jindy zas razí skoro kmotrovskou notu a místy se dokonce přelévá v čistou romantiku. Zklamání čeká každého, kdo by snad doufal v kovově filtrovanou gangsterskou nálož strohé deprese a násilí, kromě jedné rvačky a pár excesů padajících na triko především vyšinutému Ronniemu si Helgeland nechává jedinou opravdu brutální kartu až na samý závěr, a do té doby drží film ve velmi civilních rovinách. Proto je vlastně s podivem, jak málo mu vychází práce s charaktery, jak málo do hloubky se film dostane. Vina padá asi hlavně na nejasně definované směřování filmu jako celku – fraška, romantika, komedie, životopis? Legendy jsou prostě v tomhle nekonzistentní a neukotvené.
© 2015 StudioCanal

A je to obrovská škoda, protože v každé z nastartovaných rovin filmu se sem tam blýskne vynikající moment a vlastně důkaz, že Helgeland měl ve všech případech slušně nakročeno. Absurdní vtípky jsou správně pitomé (Paul Bettany a fotbal), vztahy Reg–Emily a Reg–Ron fungují jak samy o sobě, tak ve vzájemné rivalitě, a růst Krayovic impéria taky skýtá spoustu potenciálu pro rozvoj, jen kdyby toho prostoru bylo víc. Přidejte k tomu plejádu skvělých herců ve vedlejších rolích (Thewlis, Bettany, Eccleston, odporně vynikající Egerton) a dostanete solidně koukatelnou záležitost, u níž bohužel promarněnost potenciálu s každou minutou roste, až na konci dosáhne hořkého stropu.
Tom Hardy je tu dvakrát a měla by s ním být dvakrát větší zábava, jenže to tak není. Legendy zločinu nepálí přesně ani na jednom z žánrových polí, na něž se pouští, místo toho všude na omezeném prostoru předvedou průměrný výkon, který nutí diváka volat „Chci víc!", ale to už jsou ty dvě vyměřené hodiny fuč a vám v hlavě utkví hrst nevyužitých emocionálně nabitých momentů a neustálý pocit čekání na cosi nepřicházejícího. Skvělí herci a pár solidně provedených pasáží uchrání Legendy od pádu na kolena, na stoupání k výšinám to ale rozhodně není.

Hodnocení zbytku redakce: