Už potřetí pozvedá pochodeň potterománie franšíza fantastických zvířat a Mloků Scamanderů, jejíž předchozí, tedy druhý díl svého času schytával jednu recenzentskou facku za druhou. Jsou Brumbálova tajemství stejně nefantastická jako Grindelwaldovy zločiny, nebo se snad stal zázrak?
RECENZE (JB) — Kouzla neexistují, zázraky se nedějí, žijeme ve skličující realitě, kde se z filmových exkurzí do milovaných světů dětství a dorostenectví stává úmorná a marná rutina. Někdejší nadšení z franšíz začátku druhého milenia, kdy dvě hodiny dobrodružství v kině uběhly vždycky až příliš rychle, střídá klopotně se vlekoucí prožitek, jehož výsostným prvkem je schopnost uhňoucat mozek na želé a navodit sledujícímu ten nejautentičtější pocit bytí zombie, jaký v životě měl.
Film má jeden jediný trumf – Mikkelsena s Lawem, mezi nimiž to v úvodní scéně jiskří víc než sebepropracovanější digi kouzla, což v první chvíli dává naivní naději, že by třetí Zvířata mohla disponovat něčím snad i lehce se podobajícím srdci. Jenže scénou v kavárně to bohužel končí. Nevidíme to, co bychom chtěli nejvíc a co by mělo potenciál být aspoň trochu užitečným prequelem, tedy mládí Brumbála a Grindelwalda, cosi, co ve vztahu k již zaběhnutým postavám má smysl vyprávět.
Scénář místo toho sleduje X postav, z nichž žádná nepřekročí formuli jedné charakterové vlastnosti a dost (některé skoro ani nepromluví), a na nich vrství linie sirotků, rasismu, zmanipulovaných voleb a romancí, které jsou z většiny tak banální, že v momentě rozuzlení se nelze zmoci na víc než ospalé „Hm, aha.“ Dokonce ani titulní fantastická zvířata potterofily nepotěší, protože Rowlingová si tu cucá z prstu úplně nové tvory, místo aby fandům nabídla nějakou klasiku přímo z dotyčné knihy.
Nedávno jsem se tu rozplýval nad novým Spider-Manem, který mě i přes blockbusteroidní základ dokázal zasáhnout u srdce. Nejspíš jsem tehdy jen spolkl udičku a promptně pozřel i naviják, aspoň tam ale něco, co se dalo naivně zbaštit, bylo. J. K. Rowlingová sice už dokázala svými veřejnými postoji zkalit vztah, který k jejímu dílu máme, izolovaně od současnosti a od reality ale v člověku ještě přeci jen existuje dost hezkých vzpomínek na všechny kameny mudrců a relikvie Smrti. Jenže tohle už s nimi má tak málo společného, že se při jejich sledování nerozechvěje snad ani jedna nostalgická struna. A to je strašně smutný.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Brumbálova tajemství nejsou bytostně špatným filmem. O to ale horší je jejich prázdnota a zbytečnost. Jako dílo dokonale ztělesňují unylou bezzubost blockbusterové scenáristiky, která se prohnaně opírá o zavedenou značku a vyplňuje prázdnou schránku s označením „film“ tou nejřidší vatou, které klávesnice „tvůrčích“ osob zplodily.
napsal Jakub B.
