Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Matthew Vaughn si plní sny, škrtá to-dočka z bucket listů a točí si zas jednou pro sebe jako utržený ze řetězu. Dlouhé měsíce a roky odkládaná premiéra jeho kingsmeního dodatku, resp. předznamenání téhle správně přehnané série o tak trochu jiných mužích v černé, je úspěšně za námi. A co z toho?

Mustachemenrecenze napsal

Adam Hencze

dne 2/3/2022

Především to tu tonálně skáče jak na horské dráze: chvíli jsme v 1917, pak v Pokání, Wonder-Woman, Kick-Assu a skáčeme v ohraničení Nového epochálního výletu pana Broučka, tentokráte do XX. století. Vaughn si zase jednou vybírá dílo, co točí především sám pro sebe, což je na jednou stranu správný postup z filmařských pouček – natoč film, na který se chceš podívat hlavně ty sám – ovšem všeho dovedeného do absolutního důsledku může škodit. Vaughnův prequel není pro tuto sérii nijak vyloženě důležitý či potřebný, po šíleně zraseném druhém dílu tu ale vnímáme překvapivě vážné a dost roztažené drama, ve kterém Matthew předkládá alternativní konspiraci startu Velké války, propojuje osobnosti desátých let z detektivek, reálií a legend, cpe je do dvou hodin stopáže a vaří para-historický guláš vlastní vize minulosti. V ní se nebojí servírovat skvělou, občas i účelnou akci, typově známou ze své předešlé tvorby: spousta kinematiky, dynamiky a nápadů. A nejde jen o to, kam postavit kameru a jak komplexní jízdu s ní provést.. na druhou stranu její upevnění přímo na meče v šermířském finále se cení, i když je vyloženě na efekt.
Walt Disney Studios Motion Pictures

Soubojové výbuchy tu pak střídá loutkové divadlo největších vojevůdců, vévodů, prezidentů a králů prvoválečné doby, kniha kašmíru, co sama vyřeší nejeden rébus, karikaturní satira všemožných akcentů, národů, knírů a nakonec stará dobrá špionážní zápletka, co si vypůjčí síť agentů z gastra a grand-hoteliérství Wese Andersona, potají natočenou sváděčku Matu Hari a absurdní dějové zvraty. Vaughn srší talentama, mezi kterými absentuje přesné dávkování, střídmost a nějaký větší plán, který by to celé spojil a dosadil i nějaký jiný přesah, než že válka je zlo a charakter člověka tvoří jeho činy, ne řeči. A to se nebojí zničehonic zabíjet na první pohled důležité postavy, což by v diváku něco zanechat určitě mělo.
Walt Disney Studios Motion Pictures

V jednotlivostech jde o prvotřídní, velkolepou popkornovou zábavu, nenápadný blockbuster mimo sezónu, co se nebojí temnoty či překvapivého hnusu – ten měl snímek katapultovat daleko za R-kové hodnocení (sekvence noční zabijačky na západní frontě je zcela mimo negrafické znázornění násilí). Je tu cítit, že Vaughn slyší na fyzické nepříjemno a jeden by si mohl přát, aby mu do klína přistál nějaký PG-18 horor či nepřístupný thriller. Tady není co řemeslně vytknout, dramaturgicky a vypravěčsky ano, ale což – byla tu nějaká ambice hnětat z toho něco víc? Sakra, podle hned několika vodítek vlastně asi byla. Nu což. Ra ra Rasputin!
Zábava je na prvním místě a ta se i přes zpátečnické obraty a zvraty opatruje na prvním místě. I přes jistou stupiditu se toho Vaughn nebojí a působí, že studio několik let balamutil, aby mu odkleplo jeho vysněnou, hravou vizi evropské historie, kterou servíruje se svěžestí a grácií jemu vlastní. A že za týden na její existenci zapomenete? Tse.

Hodnocení zbytku redakce: