Judd Apatow je jeden z největších hollywodských sympaťáků, jehož neutuchající nadšení pro srandu, která dokáže být přízemní i uvědomělá, nám přineslo nejeden záchvat smíchu, a některé repliky tvoří doteď součást naší slovní zásoby (female fight club!). Judd se prostě zpravidla pouští a nachomýtá k projektům, co mají nejen srdce (to totiž nestačí), ale i hlavu. Stěží najdete lepší teenagerský seriál, na němž může mládež odrůst chlapeckým střevícům, než jsou Machři a šprti, a producentskou rukou Apatowovou je požehnána i jedna z nejlepších sérií o „starších mladých", nedávné Girls Leny Dunham. Tenhle chlapík má prostě cit, a i když zdaleka ne vždy jeho filmařští kamarádi vyplodí kýžené zlato, jen zřídkakdy se stane, že by vás jejich film nudil.
Vykolejená je maličko jinde. Amy Schumer je hustá holka, co kadencí průpovídek v klidu přehřeje průměrný lidský mozek. Je nabíledni, proč s ní Apatow spojil síly, chytrý sarkasmus a roztomilá neurvalost téhle holky musely inteligentnímu vtipálkovi učarovat, jenže… Při bližším ohledání nutně musíte vydolovat fakt, že tohle setkání zdaleka není tak šťastné, jako když Apatow kdysi dávno obsadil do svého seroše Franca a Rogena. Amy se prozrazuje scénářem, jehož je autorkou. Vykolejená je smršť hlášek, která místy tne přesně a ostře, dost často ale sází slabší údery, z nichž většina působí tak jako do počtu. Je to scenáristické řádění, odpovídající tomu, že Schumer je stand-up komička (což tedy kdysi provozoval i Apatow...). A jelikož si to i sama celé odehraje, je Vykolejená takřka čistě jejím produktem a záleží, jak moc vám její humor sedne. Apatow je v pozadí, spokojeně pozorující, obsahově se totiž film dost blíží jeho náladovostnímu ranku a část jeho poselství je vpravdě ryze apatowovská (aneb „nejlepší je stejně být tak trošku vůl, mluvit jak dlaždič, ale v jádru dobrák od kosti). Ta část ale nehraje tak prominentní roli, jelikož je jen jednou boční linií, která v závěru nemá zásadní vliv. Vykolejená totiž finišuje překvapivě nevykolejeně, neapatowovsky, což nemíním špatně, protože tenhle zhýralý dívčí románek tenhle konec snese, ba co víc, dá tím světu najevo, že destrukce konvencí a šablonek není jeho cílem, spíš si do nich jen tu a tam kopnout a znevážit je, ne ale úplně zadupat
Sympatie prostě jsou, nefungují ale konstantně, aspoň já měl s Amy tak trošku problém, jelikož místy se prostě její jízda ve stylu „bitch and proud" zvrhává a vážně dovede iritovat. Female power je prostě až moc v popředí, a i když v závěru nachází kompromis, stejně místy trochu samoúčelně válcuje bizarní maskulinní charaktery. Sympaťák Bill Hader, vlastně jediný „suvenýr" z klasických apatowek, hraje druhé housle, i tak ale opět ukazuje, že je v něm v rámci filmového plátna spousta nevytěženého potenciálu. Největší šoky ale sází vedlejší postavy, od bizarně vtipného wrestlera Johna Ceny, zábavného LeBrona Jamese, k nepoznání nasviněné Tildy Swinton, až po ujetého Ezru Millera. Možná nejlepší vtip si pak pro sebe kradou Daniel Radcliffe s Marisou Tomei v rolích herců fiktivního filmu o „venčiteli psů". Vynikající lehká satira na minimu prostoru jako pozadí funguje perfektně. Je to ale trošku průšvih, když vedlejší gagy ve výsledku převyšují primární hláškosloví.
