Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Poté, co se do jejího domu vloupe podivná osoba, začínají se u Madison projevovat podivné vize zločinů. Zdá se, že s pachatelem má zvláštní pouto, které souvisí s její už zapomenutou minulostí.

Akta XXXrecenze napsal

Jakub Brych

dne 15/9/2021

James Wan dle svých slov potřeboval změnu. A rozhodně nelhal. Po letech režie a produkce démoní série a jejích odnoží stvořil film, který se její nenásilné a víceméně umírněné duchařské nátuře hodně divoce vzpírá. Nejen že je přímočarý a brutální a poltergeisty nahrazuje mnohem živočišnější formou hrůzy, ale obecně dost rezignuje na snahu o serióznost. Už soundtrack, jemuž vévodí cosi jako elektronický instrumentální cover Where Is My Mind, dává jasné stanovisko, že stylizaci se tu meze nekladou. To se potvrdí v každém druhém dialogu, který si zálibně ustřelí kamsi do sebeparodična (kraluje jim dramatické přiznání Madison, že je adoptovaná – není spoiler, bylo již v traileru). Tímhle samotným, byť to zprvu lehce vyvádí z míry, si Wan vytváří dost sympatií, ve Zlu si prostě hraje, nevážně a bezuzdně, a panující brakovost je záměrem.
© 2021 Vertical Entertainment

Komplikovanější je to ovšem s odpovědí na otázku, jestli se kromě tvůrce baví i divák. Zatímco detektivní výstavbou zápletky se Zhoubné zlo umí silně zaháčkovat a nepustit až do konce, samotné hororové epizodky tentokrát vlivem sázky na čin místo suspenze neudržují nepříjemnou atmosféru příliš stabilně. Je to dáno Wanovým pojetím a trošku asi i konkrétní podobou příběhu, ale právě na tomhle film pro diváka s oblibou v Zajetích démonů hodně ztrácí. Na tom a na absenci silných postav. Opět je to trochu vina toho sériového vraždění, kdy vedlejší postavy bývají expozice nebo maso, ale ani nikdo z protagonistů nedosahuje charismatu Warrenových, jelikož pro děj není na jejich vývoj místo, a popravdě oni Wilson a Farmiga byli prostě herecky o úroveň výš.

Docela dobře se to ale odpouští, jen je bez spoilerů takřka nemožné říct, čím to film vyvažuje. V každém případě překvapuje zvrácenou nápaditostí, která bude pravděpodobně dost rozdělovat obecenstvo v tom, jestli tohle ještě lze kvitovat coby pozitivní invenci, nebo to plamenně odsoudit jako humus a snažit se urychleně zapomenout (osobně jsem dost na vážkách). Ten pocit, kdy v závěru konečně pochopíte, proč má film tak podivný a zdánlivě zbrklý prolog, je ale opravdu k nezaplacení.
James Wan natočil jakousi vysokorozpočtovou epizodu Akt X s porcí hnusu a brutusu navíc. Zhoubné zlo je sympatický neseriózní horor, který sází v podstatě všechno na kartu Wanovy dekadentní imaginace. Publikum si bude možná hledat těžce – pro žaludky svátečních diváků hororu může být až moc záhul, pro hardcore fandy zase málo. Pořád ale získává sympatie hmatatelnou tvůrčí osobitostí, u níž těžko poznat, kdy si podráží nohy schválně a kdy omylem. Ale většinou je to zábava.

Hodnocení zbytku redakce: