...tak jenom kuší, anebo bejzbolkou! A ještě s hyenou. DC prezentuje spin-off Harley Quinn ze Sebevražedného oddílu a dává si záležet, aby se od už přes tři roky staré blamáže náležitě distancovalo. Birds of Prey chtějí být osobitější a rozjívenější, a taky ženštější. A ideálně vydělat tolik co Joker. Bude to komedie, nebo tragédie?

Když se u nás holky poperourecenze napsal

Jakub Brych

dne 7/2/2020

Na to si odpovíme na konci pořadu. Ale teď již příběh hyeny a její paničky s mysteriózním metabolismem. Ne vážně, Harley Quinn v noci nasává a přes den se cpe junk foodem, a přitom si drží postavu? Je to dost povrchní postřeh, ale jelikož možná nejlepší pasáž celého filmu pojednává o chutném snídaňovém sendviči s vajíčky, sýrem a slaninou, nelze se nad tím nepozastavit. I když věcí, nad nimiž se lze pozastavit, je v Birds of Prey habaděj, od absolutně bizarních bleskových tanečních vložek po (ne)komediální prkennost Mary Elizabeth Winstead. Vskutku pořád je nad čím se pozastavovat. Otázka je, jestli někdo neměl pozastavit tomuhle filmu financování…

Ale začněme klady, které existují. V prvé řadě tu konečně nejde o záchranu světa, nýbrž jen o spásu vlastních zadků. Po tom, co si ani druhý Deadpool (a Deadpool je tu velkou inspirací) neodpustil odvracení hrůzných minulostí, je zápletka pracující jen v kontextu zločinných machinací jednoho velkoměsta velmi vítaná (žádný nebeský paprsky!). I realističtější zobrazení násilí prospívá, ostatně gangsterské podsvětí by asi bez něj působilo směšně. Birds of Prey vlastně mají ty zásadní ingredience, aby byli komiksovkou nové dekády. Jenže je to jen jedna velká imitační kanonáda.

Ne že bych právě od tohohle filmu vyžadoval, aby skrze brutální výjevy vysílal k publiku nějakou zprávu. Na místě je samozřejmě jen snaha zasadit bizarní děj pevněji do skutečnosti, kde kosti praští a krev stříká a existuje utrpení jak pro kosené padouchy, tak pro ústřední hrdinstvo. Problém je v polovičatosti. Tam, kde Logan dostává brutální kotel a viditelně tělesně schází, se Harley Quinn po x výskocích z auta a kontaktech s velmi tvrdými tělesy dopracuje k pár škrábancům. Jakkoliv se pohybujeme v nadnesené realitě, kde se absurdně nezodpovědná žena vypořádává s bandami sígrů převážně díky řece ex machin, její vlastní prožívání je klíčové pro emocionální napojení na film. A tak by neuškodilo, kdyby se na ní dějové peripetie znatelněji podepisovaly.

Ale řekněme, že opravdu nejde o to, aby divák měl proč a komu fandit, že je mu Harley sympatická z principu, a vyžaduje jen legitimně povrchní zábavu plnou máklých postav a máklých výstupů, okořeněných tu a tam prolomeným kolenem či probodnutým krkem. Jenže ani jako jednohubkoidní kratochvíle to extra nefunguje, a to prostě proto, že onu hru na velkou bžundu filmu prostě nelze věřit. Birds of Prey působí klasickým dojmem toho, že se všechny spektakulární hlášky a eskapády zrodily v hlavách lidí, jimž vůbec nejsou vlastní, jenom je do filmu nutně potřebují, protože je to v kurzu. Plus ještě nejspíš určitá příměs nápadů samotné Margot a spol., která si bez debat roli herecky užívá, ale to není záruka ničeho. Fórky jsou nucené, na první dobrou, a v některých případech zejména přidružených dam i humpolácky podané.

A stejně tak neohrabaná je výstavba holčičí týmovky, která se pokouší o klasický obrat z hejtu do parťáctví, ale jelikož jednak pro veškerou stylizaci není kdy, a když už, tak se to děje za hromového šustění scenáristického papíru, výslednice působí absolutně rozpačitě. Jen po velkém prosetí se objevují izolované fajnové momenty, dílem z provenience Ewana McGregora, který jaksi v momentech, kdy mu role nedává co hrát, rozehraje pár neuroticky zábavných momentů, dílem zásluhou Elly Jay Basco, která dokáže omšelou hrou slov setřít spolehlivěji než pět šimpanzích pisatelských týmů z hollywoodského sklepa.
Takže je to spíš tragédie. Nebo prostě kravina. Posun od Sebevražedného oddílu je veliký, ale jen co do pojetí a zastoupení žen, kvalitativně jsme pořád v těch samých nedopečených vodách (až na ten sendvič!). Birds of Prey dělí od velkého průšvihu pár relativně povedených akčních momentů a několik vtípků, které nekončí mozkovou křečí. A ta hyena je fakt hrozně roztomilá, a má i docela fajn CGI. Určitě u mě vyvolala nejvíc emocí za celý film.

Hodnocení zbytku redakce: