Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Bayovu akční trilogii s policejní dvojicí fešného Mikea a hláškujícího Marcuse nyní předala Bruckheimeří produkce do režijních rukou belgických bratrů Bilalla Fallaha a Adila El Arbiho, autorského dua s krimi žánrem jako svým denním chlebem. Znamená absentující Bay pouze úbytek explozí a kamerových jízd s podhledy na předlouhé ženské nohy, nebo i ztrátu osobitosti a tahu na branku?

Blíženci navždyrecenze napsal

Adam Hencze

dne 16/1/2020

Nejen to, ale Carnahanův/Tambakisův scénář spoléhá na ostřílená klišé včetně toho, že se to jeden chystá zabalit, druhý ne, a do tohoto rozporu pisálkové mixují rodinné drama, ve kterém je mexická čarodějnice na kordy s muži zákona (nejen policisty) z Miami. A narodí se mimino, každý nachází svého potomka (předávce štafetového kolíku nefandíme). Na mysl tak ihned vyvstane jedno z legendárních pokračování Donnerovy Smrtonosné zbraně (1987) – s ní se srovnávat je sice trochu nefér, ale nejen, že nezestárla ani o den, obsahuje vše, co by chtěli noví Mizerové navždy mít: řízný ostrovtip, nadhled a sebereflexi, žánrem dané generické (ale fajn) záporáky, skvělé postavy, odsýpající akci a třeba i krásku v nesnázích. Těžko pochválit Mizery alespoň za jeden z těchto atributů, jedna novinka se tu ale přeci jen najde – štáb dostal střihače, který když netušil, co dál, tak do stopáže nacpal jeden z dvanácti slow-mo průletů nad Miami plným projíždějících aut a vibrantně modrých nebes. Těch si tedy divák užijte dost – co to ostatní?

Mizerové byli vždy tak trochu ujetým Bayovým projektem se svérázným humorem, který se nebál rasismu, sexismu a co by byl při dnešním uvedení již hraniční s dobrými mravy (jak ostatně vidno na elaborátu od CinemaSins). V jádru byla ale stále osobitě přehnaná akce s fajn hláškou (a trochu otravnou písničkou), která i fungovala, a především nesmyslná blbost, kterou je tohle univerzum doslova prošpikováno – a tady pramenil (alespoň pro někoho) onen zdroj zábavy, jak už to koneckonců s Bayem je. „Co si vymyslel tentokrát?” naráží na gaučovou diskusi o domnělé anální penetraci s pouštěním pornografie na všech televizorech v obchodě s elektronikou. A pak vystřílet další zásobníky, nebo vtipkovat v márnici. Hrůza, která je tak over-the-top, že proráží snesitelnost a stává se vtipnou. Navíc ve formě buddy komedie, kde to mezi ústřední dvojkou pokaždé jiskřilo chemií, kterou nevidíte každý den.
© Columbia Pictures

Tady ale režijnímu duu tohle sériové gró chybí, až na jednu scénu s účetním v jeho hostelovém pokojíku se tu jede po bezpečné silnici, a i když se místy zrychlí, sedne na motorku se sajdkárou a vybuchnou vozidla, jde už prostě jen o průměrnou krimi, co se snaží extrahovat dávno známá a viděná témata, postupy a nápady, film bez jakékoliv tváře a duše (třeba i té Bayovy) s dvojicí stárnoucích cápků (Willovi je teda pořád dvacet), co „ještě nejsou starý”. Řemeslo je standardní, s přehledem koukatelné, jeden si ale stejnak potají přeje bayhem – ten zákonitě nedostane (i když Bay na produkci dohlížel). Vtípek občas přistane a oba představitelé si návrat po patnácti letech do starých kůží viditelně užívají. Jako nad oddechovkou se nad tím dá v klidu v sále rozplynout a vypnout, logiku a důvtip nehledat – když se totiž ukáže, že finální akt bude honivé klišé s nečekaným rodinným příslušníkem, je záhodno praštit se do čela. Zvlášť, když Smith už jeden takovýhle film s boxováním do svého mladšího, rychlejšího a mrštnějšího já v kinech měl. Vloni.
🙄