Premiéry, 16. leden 2020 13:06Blíženci navždyRecenze filmu Mizerové navždy (2020, US)

RECENZE (AH) — Nejen to, ale Carnahanův/Tambakisův scénář spoléhá na ostřílená klišé včetně toho, že se to jeden chystá zabalit, druhý ne, a do tohoto rozporu pisálkové mixují rodinné drama, ve kterém je mexická čarodějnice na kordy s muži zákona (nejen policisty) z Miami. A narodí se mimino, každý nachází svého potomka (předávce štafetového kolíku nefandíme). Na mysl tak ihned vyvstane jedno z legendárních pokračování Donnerovy Smrtonosné zbraně (1987) – s ní se srovnávat je sice trochu nefér, ale nejen, že nezestárla ani o den, obsahuje vše, co by chtěli noví Mizerové navždy mít: řízný ostrovtip, nadhled a sebereflexi, žánrem dané generické (ale fajn) záporáky, skvělé postavy, odsýpající akci a třeba i krásku v nesnázích. Těžko pochválit Mizery alespoň za jeden z těchto atributů, jedna novinka se tu ale přeci jen najde – štáb dostal střihače, který když netušil, co dál, tak do stopáže nacpal jeden z dvanácti slow-mo průletů nad Miami plným projíždějících aut a vibrantně modrých nebes. Těch si tedy divák užijte dost – co to ostatní?

Mizerové byli vždy tak trochu ujetým Bayovým projektem se svérázným humorem, který se nebál rasismu, sexismu a co by byl při dnešním uvedení již hraniční s dobrými mravy (jak ostatně vidno na elaborátu od CinemaSins). V jádru byla ale stále osobitě přehnaná akce s fajn hláškou (a trochu otravnou písničkou), která i fungovala, a především nesmyslná blbost, kterou je tohle univerzum doslova prošpikováno – a tady pramenil (alespoň pro někoho) onen zdroj zábavy, jak už to koneckonců s Bayem je. „Co si vymyslel tentokrát?” naráží na gaučovou diskusi o domnělé anální penetraci s pouštěním pornografie na všech televizorech v obchodě s elektronikou. A pak vystřílet další zásobníky, nebo vtipkovat v márnici. Hrůza, která je tak over-the-top, že proráží snesitelnost a stává se vtipnou. Navíc ve formě buddy komedie, kde to mezi ústřední dvojkou pokaždé jiskřilo chemií, kterou nevidíte každý den.

Tady ale režijnímu duu tohle sériové gró chybí, až na jednu scénu s účetním v jeho hostelovém pokojíku se tu jede po bezpečné silnici, a i když se místy zrychlí, sedne na motorku se sajdkárou a vybuchnou vozidla, jde už prostě jen o průměrnou krimi, co se snaží extrahovat dávno známá a viděná témata, postupy a nápady, film bez jakékoliv tváře a duše (třeba i té Bayovy) s dvojicí stárnoucích cápků (Willovi je teda pořád dvacet), co „ještě nejsou starý”. Řemeslo je standardní, s přehledem koukatelné, jeden si ale stejnak potají přeje bayhem – ten zákonitě nedostane (i když Bay na produkci dohlížel). Vtípek občas přistane a oba představitelé si návrat po patnácti letech do starých kůží viditelně užívají. Jako nad oddechovkou se nad tím dá v klidu v sále rozplynout a vypnout, logiku a důvtip nehledat – když se totiž ukáže, že finální akt bude honivé klišé s nečekaným rodinným příslušníkem, je záhodno praštit se do čela. Zvlášť, když Smith už jeden takovýhle film s boxováním do svého mladšího, rychlejšího a mrštnějšího já v kinech měl. Vloni.☞ PINBACKER