Bayovu akční trilogii s policejní dvojicí fešného Mikea a hláškujícího Marcuse nyní předala Bruckheimeří produkce do režijních rukou belgických bratrů Bilalla Fallaha a Adila El Arbiho, autorského dua s krimi žánrem jako svým denním chlebem. Znamená absentující Bay pouze úbytek explozí a kamerových jízd s podhledy na předlouhé ženské nohy, nebo i ztrátu osobitosti a tahu na branku?
RECENZE (AH) — Nejen to, ale Carnahanův/Tambakisův scénář spoléhá na ostřílená klišé včetně toho, že se to jeden chystá zabalit, druhý ne, a do tohoto rozporu pisálkové mixují rodinné drama, ve kterém je mexická čarodějnice na kordy s muži zákona (nejen policisty) z Miami. A narodí se mimino, každý nachází svého potomka (předávce štafetového kolíku nefandíme). Na mysl tak ihned vyvstane jedno z legendárních pokračování Donnerovy Smrtonosné zbraně (1987) – s ní se srovnávat je sice trochu nefér, ale nejen, že nezestárla ani o den, obsahuje vše, co by chtěli noví Mizerové navždy mít: řízný ostrovtip, nadhled a sebereflexi, žánrem dané generické (ale fajn) záporáky, skvělé postavy, odsýpající akci a třeba i krásku v nesnázích. Těžko pochválit Mizery alespoň za jeden z těchto atributů, jedna novinka se tu ale přeci jen najde – štáb dostal střihače, který když netušil, co dál, tak do stopáže nacpal jeden z dvanácti slow-mo průletů nad Miami plným projíždějících aut a vibrantně modrých nebes. Těch si tedy divák užijte dost – co to ostatní?