Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Benoît Paire Blanc je excentrický detektiv takřka columbovského (= otravného) ražení, kterého jednoho dne přizvou ke zdánlivě nezpochybnitelné sebevraždě majetného spisovatele. V jeho domě se brzy schází bližší i vzdálenější příbuzní, z nichž v podstatě každý má k vraždě nějaký motiv. A dál už to běží podle klasických kolejí. Ledaže...

Bláznivá, zatracená (sebe)vraždarecenze napsal

Jakub Brych

dne 13/1/2020

Rian Johnson by mohl dělat přednášky o tom, jak moc se může, co se divácké reakce týče, vymstít snaha o vzpírání se konvencím žánru a formy. Coby zřejmě tvrdohlavý jedinec se o to ale pokusil na mnohem střídmější ploše znovu, a tentokrát i o dost úspěšněji. Na nože slaví u diváků nečekané úspěchy, což bych přičítal tomu, že zvládá obecenstvo uspokojit jak vynalézavým podvracením christieovských detektivních tropů, tak zesílenou mírou absurdity obecně, pročež kdo se nebaví dekonstrukcemi vyšetřovatelských stereotypů, užívá si karikování archetypů podezřelých a Craigovo herecké podivínství, z něhož sálá radost z toho, že zrovna nehraje Bonda.
© Lionsgate / Claire Folger

Hlavní síla Na nože se nicméně dost náročně vystihuje bez spoilerů. Takže jen vágně – Johnsonovi se daří přesouvat až do samotného závěru těžiště zla tam, kde v detektivkách obyčejně nebývá, čímž dostává mnohem konkrétnější rysy typické morální obnažování sebranky podezřelých. Bohužel se tedy tahle nalezená zlatá žíla těží míň, než by člověk býval chtěl, a přidávají se spíš prvky méně hravé a vynalézavé, přesto až na ztrácející tempo někde vprostředku Johnsonův film konstantně šlape, přičemž si ve svém vlastním bizarním vesmírečku dokáže zároveň sabotovat žánrová klišé, a zároveň je tak trošku přiznaně potvrzovat, takže zápletku nejde hned zkraje zaškatulkovat coby primitivního potírače a detektivní napětí i přes vyšinutost víceméně všeho pořád funguje.

Nejdiskutabilněji z toho pak vychází ono komediální pojetí, kdy suchost humoru jako by sem občas na sílu připutovala z úplně jiného filmu. Těžko říct, jestli je tahle přísada ku prospěchu, nebo ruší, nejspíš trošku od obojího. Tenhle rozpor pak korunují momenty, kdy se v dialozích přechází do nepokrytého přepisu internetových debat rozpolcené (nejen) americké společnosti, při nichž se člověk neubrání dojmu, že tohle je fakt moc, ale zároveň vlastně cení drzost takového kreativního rozhodnutí. Zbývá se jen zamyslet, jak to dopadne na Riana Johnsona, aneb po prolézání kanálů po hejtu Posledního z Jediů teď do nich může směle zamířit znovu, tentokrát za antiamerické postoje.
Dojem z Na nože za mě nejlíp vystihuje to, že se těším, až Craigova Blanca uvidím znovu v už potvrzeném sequelu, protože jsem zvědav, kam se Johnson s další případnou haluz-detektivkou posune. Filmy, co nechtějí být tím, čím čekáte, že budou, bývají zrádné. Tenhle je taky – lehce chaotický pocit, co jsem po vidění měl, ale patří spíš k těm příjemnějším, kdy jsem se k té scenáristické zrádnosti rád párkrát vrátil a ještě se v ní pošťoural. A to je vždycky dobře.

Hodnocení zbytku redakce: