Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Po všebecném úspěchu To přišla další adaptace slavného hororu od Kinga. Premisa je klasická – rodinka se přestěhuje do nového domu a začnou se dít věci. Ramones zpívají, že na řbitově zvířátek být pohřbení nechtějí. Co by asi zpívali o možnosti zhlédnutí tohohle filmu?

Smrt jim neslušírecenze napsal

Jakub Brych

dne 15/4/2019

Bylo by to nejspíš „I was kinda bored watching Pet Sematary“. Jestli lze totiž Řbitovu něco vyčíst, je to vláčné tempo a neinvenční režie. Nedávný Potomek měl podobný punc plytkosti a prostoty, a asi nebude náhodou, že scénář obou filmů má na svědomí jistý Jeff Buhler. Objevuje se tu stejná práce s prvoplánovým, stejná nedůslednost v budování funkčního príběhového rámce. Otázka je, do jaké míry je toto dáno předlohou (nečetl jsem), odvolávat se na to ale samozřejmě nelze.

Trumfem Řbitova je potenciál morálně deptat, lze si představit spoustu možností, jakými by se v etické problematice filmové premisy dalo dekadentně rochnit, duo Kölsch a Widmyer se ovšem spokojuje převážně se servírováním vizuálního hnusu. A s lekačkami. Existuje tu sice cosi jako snaha o budování beznaděje a atmosféry marnosti, upřímně ale nejste s to poznat, kdy jde v nahluchlých pasážích o záměr a kdy prostě o režisérskou bezradnost, a kolekce klišé a klasických hororových propriet je naneštěstí tak dokonale sestavená, že víra v nějaký vyšší smysl všeho se hledá jen velmi těžko.
Chválit tak lze z nouze fakt, že se film nerozpadá a udržuje si základní strukturu. Bohužel všechno, co se děje, se děje jaksi na půl plynu, jak náznaky morálního rozvratu, tak letmé výpady do vod body hororu. Stylově režisérské duo nevnáší do díla nic netypického, nic, co by šlo označit za rukopis nebo snahu se nějak vymezit vůči žánru. Nebýt nálepky „King“, profrčel bynejspíš Řbitov zvířátek kiny se skromnou pozorností a brzy by byl zapomenut. I když, možná se tohle stane i tak.