Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Uteč obdařil eticky problematickým rozměrem a povýšil hororový žánr o kus nad jeho tradiční nízké ambice. V My se Jordan Peele opět nechce spokojit s pouhou sadou úleků a rád by naťukával i sociálně palčivější témata. Nebo možná zas tolik ne? 

Socialismus s nelidskou tvářírecenze napsal

Jakub Brych

dne 28/3/2019

No, trochu se to tu děje. Trochu se metafoří, trochu se jinotají, trochu kritizuje, ale když na to přijde, zdá se, jako by se Peele mnohem víc vyžíval a pokládal do prorážení lebek golfovou holí, než do bytelné výstavby zápletky a mytologie. A když už se do toho budování světa a jeho zákulisí pustí, sází na obyčejnou monologovou expozici, za kterou by student prvního ročníku scenáristiky dostal jasný čtverec. Překvapivá absence promyšlenějšího psaní pálí o to víc, že režisérsky My funguje skvěle.

Přitom Peele navnazuje v první čtvrtině snadno. Sice velmi okatá, ale i tak funkční satira zhýralé vyšší střední vrstvy posiluje v diváku ony naděje z trailerů, že tohle opravdu bude sociální horor. Až k samotné zrcadlové konfrontaci velmi konstantně a kradmo zesiluje (snědá) tíseň a zároveň s ní se na šikovně vyměřeném prostoru etabluje ústřední „hodná” rodina. Nástup té „zlé“ má proto solidní grády a ještě i pár minut po něm se zdá, že se tu odvíjí cosi promyšleného, co má v úmyslu podrobovat protagonisty konkrétně ušitým strastem a skrze trýzeň, jejímž vedejším produktem by byla prvoplánová hrůza, se dopracovat i k něčemu jako katarze.

Potom ale přijde v ději bod, kdy jako by nastoupil na šichtu úplně jiný člověk, jehož zájmem není pracovat s postavami, ale náležitě jim dát do těla. Scénu opanovávají hororové floskule a nejohranější rekvizity. Témbrově se My sune kamsi ke slasherům, místy až skoro k parodii žánru, a naději, že tenhle tonální obrat má nějaký předem daný smysl, divák velmi rychle pozbývá. Onen hypotetický odeševší Peele se pak na svůj post ve finále vrací a zděšeně sleduje, co se mezitím se slibně načatým filmem stalo. Přihazuje do kotle monolog, kterým by rád nastolil zpátky onu auru ideové vícerozměrnosti, ale zvládá napravit jen minimum, asi tak, aby se My dalo jaksi rozumně uzavřít.
Velký promarněný potenciál, Peelův druhý horor je v nejhorších momentech průměrnou vyvražďovačkou a v těch nejlepších slibným pokusem o sociální kritiku. Režie drží a herci excelují, díky čemuž se to úplně nerozpadá a filmu se daří vyplnit svou hororovou úlohu, fungující nadžánrovost Uteč se ale v My takřka neopakuje. Ta nejpalčivější otázka v tuto chvíli zní – selhala realizace nadějných idejí, nebo nikdy ani žádné nebyly?

Hodnocení zbytku redakce: