Joe Penna začínal jako youtuber, pak stál před lidmi na pódiích s akustickou kytarou, od té přešel k televizní režii, díky které si teď natočil svůj první celovečerák – minimalistickou hru o přežití z Arktidy točenou na Islandu. Před kamerou mu devadesát minut mrzne sólokapr Mads Mikkelsen, který se procedurálně dostává až na dno svých možností. Má ale význam věnovat Ledovému peklu svůj drahocenný čas, když se jeho děj dá shrnout de facto v jedné větě?
RECENZE (AH) — Penna je v dobrodružném debutu příjemně vyzrálý – zvládá režii herců (i když se mu soupiska redukuje prakticky jen na jednoho), předvádí ukázkovou práci s účelovými rekvizitami, vypráví vkusně exponovaným obrazem s dialogy, jejichž počet se dá spočítat na pár prstech, a s úsporným formátem buduje (u polárního kruhu nečekaně) pěkně mrazivou atmosféru. Určitě mu v tom pomáhá důkladná preprodukce, kterou prodává rozhodnutí točit na lokacích (i na Islandu umí být dost nehostinná zima), a obsazení Mikkelsena. Jeho přednes je umírněný, přesto přesvědčivý, jakoby dokumentárního charakteru – proto boduje i jeho postava obratného Dána, z které se divák kromě příjmení nedozví nic moc navíc. A jak to panečku funguje.
HODNOCENÍ (AH) — Úkol splněn ve sněhových polích formálně zdařilého filmového debutu, který pro svá sdělení nechvátá, neduní a vizuál nesnímá skrz kameramana, co u výrazového tance zrovna dostal epileptický záchvat. Arctic je postupnou skladbou trpělivých procedur, které se pod rukama rozpadají a v posledním momentu zase skládají. A pak se probudíte skoro až na kraji sedadla.
napsal Adam H.
