Premiéry, 29. červen 2018 13:21Dva se perou, třetí se zmenšujeRecenze filmu Ant-Man a Wasp (2018, 109', US)

RECENZE (AH) — Ze skutečnosti o štábní autarkii (i když stále do velké míry imaginární) těžil Reed už minule – obsazením Paula Rudda do titulní role a sázkou na určitý tón smyslu pro humor rozdělil diváky už vlastně před dokončením finálního střihu. Svůj vlastní dílek do MCU stylizoval do tvaru komediální akce, v jejímž rámci první Ant-Man (2015) fungoval a kde i jeho druhý díl krystalizuje v lehkou studii superhrdinského žánru, silně omantinelovanou právě zmiňovaným humorem. Postavit takovýto základ je zbraň dvousečná a násilné dělení diváctva je v něm jenom začátek. V letošním roce druhých dílů to Reedovi ale nějakým způsobem vyšlo.

Těžko říct, jestli za tím stojí aktuální “převážný” narativ z hlavního marvelího želízka třetích Avengers a tamního aktuální statusu quo, či nakažlivá horečka vděčně absorbující bezmyšlenkovitou zábavu před hrozbou intelektuálního žvýkání z nadcházející největší festivalové akce země. Snad obojí – faktem každopádně zůstává, že s logikou a dějem, který by byla radost bytostně-divácky prožívat, se tu (čekaně) nesetkáme. Reed je navíc místy vyloženě režijním flákačem a trestuhodně nevyužije především antagonní postavy, které tak musí zachraňovat jejich (naštěstí skvělí) herci. Ale nevadí, kolemjdoucí nápady a akční invence dostatečně investují do divácké žízně po kotrmelcích, překombinované kinematice či opět zesílené hlavní schopnosti našeho mravenčího protagonisty – tedy zvětšit či zmenšit svou velikost. To je příklad prvku, se kterým se tvůrci vymazlí v rámci prvoplánové zábavy a u kterého zároveň zapomenou na anti-logiku z něj pramenící.

A je to svým způsobem dobře, scénář se totiž opírá o předvídatelná klišé, míchá mikrosvěty o všemožných kvantech s kvarky, bosony a ztracenými rodinnými příslušníky. Na fyzikální hrátky už v Marvelu funguje Doctor Strange, který se v oboru navíc pohybuje o fous obratněji, Ant-Man tak plní roli hláškující, efektivní mlátičky se specializací na pěstní souboje. V těch mu slušně sekunduje (a vlastně ho předčí) jeho drsnější polovička v podobě Wasp/Evangeline Lilly, která je podobně jako Ruddova postava charakterizovaná jedním souvětím na jinak prázdné stránce. Zkratkovitá schematičnost se ostatně rozprostírá po všech humanoidech Reedova světa, což je ale součást jeho pravidel, se kterými do celé téhle šarvátky šel. A druhý poločas mu jde o dost líp.

Ruddův kukuč, hlášky a charisma se tu totiž kombinují s prostorově roztažným Michaelem Peñou, skvělým/nevyužitým Wantonem Gogginsem a všeužívajícím si M. Douglasem. Vše je zkrátka lépe dávkované, fázované s vyšší přesností a ve výsledku stravitelnější. I Ruddova herecká dcera prokáže schopnost ukázat nefalšovanou roztomilost a pár podpásových pohledů, u kterých poskočí srdíčko nejednoho tvrďáka. S napětím by Reed v komediálně-akčním typu letního filmu daleko nedošel a proto se o něj ani nesnaží, místo toho se soustředí na tempo, které se od startu druhé třetiny dobře volené stopáže (jedná se prozatím o nejkratší film v MCU) ani jednou nezasekne. Kombinací přibývá, hlášky jsou vtipnější a přichází i několik téměř památných momentů. Sakra, tohle je zábava? Já si to užívám?!

Se sequely kvalitních a kvazi-kvalitních letních filmů posledních let (Sicario, Jurassic World, Ant-Man) se nám nyní roztrhl pytel a prvním dvěma se nedaří ani obhájit vlastní existenci. Už proto lze podpořit předání alespoň malé bodové ceničky tvůrcům, jejichž Ant-Man společně s Wasp ukazuje, že umějí točit nakažlivé a zábavné popkorny, které pracují s několika úrovněmi svěžesti, lehkosti a vynalézavosti. A v tom vedru nějaké ty prohřešky přece odpustíte, nebo ne?☞ PINBACKER