První apoštolka a taky první svědkyně Ježíšova zmrtvýchvstání. Její vlastní bio má ambici rozptýlit základní mýtus o prostituci a asi se obecně podívat na tuhle postavu blíž a řádně zmapovat ženské působení v Ježíšově blízkosti. A držet se při tom hezky při zemi. Máří Magdalena je skvěle obsazená a má chvályhodný cíl. Na první pohled ideální film pro duchovně zaměřené cinefily.
RECENZE (JB) — Na ten druhý by se možná chtělo říct spíš jen na „duchovně zaměřené“. Film Gartha Davise totiž filmařsky rozhodně neoslňuje – na jednu stranu má sice audiovizuál, co neurazí: fešnou kameru, jíž žádný širokoúhlý detail není cizí, a tradičně podmanivou hudbu od Jóhanna Jóhannssona (budiž mu země lehká), na stranu druhou se ale všechno tohle dá docela snadno shrnout necitlivým slovem „klipařina“. Davis má bohužel s Máří přesně tu nešťastnou ambici dojímat a ohromovat davy, a je mu jedno čím, kýč nekýč, šup tam s tím.
Ne že by Magdalena sestávala jen ze syté žluti zlatých hodinek a postavy pateticky deklamovaly – zdejší kýčařina působí spíš jako „falešný Malick“, ona táhlost a nemluvnost, která ale tak často dojíždí na manýristická úskalí (ostatně ani mistr Terrence není v tomhle ohledu bez viny). Najdou se sice momenty, kdy to zafunguje, kdy se spojí zvuk a obsah biblického textu s hereckou kreací a geniem loci a vznikne podmanivý moment, i v tomhle případě ale bohužel v kontextu ostatních nepovedených pokusů všude kolem zatěžko věřit v jeho ryzost, mnohem přijatelnější vysvětlení pro mozek je prostě to, že to jaksi náhodou vyšlo.
Davisův problém je, že má jednu jedinou myšlenku, kterou adoruje přes míru, a staví na ní celý film, veškerou ideologii a všecko ostatní redukuje na kulisy a prosté příběhové propriety. Účel samozřejmě dobrý, prostředky ale nevysvětí; kvůli tomu, že se film snaží definitivně rozptýlit fámu o tom, že Marie Magdalena byla prostitutkou, podrývá životaschopnost všech ostatních charakterů. A nejde jen o tuhle jednu záležitost, film se (poplatně fenoménům doby?) uchyluje k přehnané glorifikaci ženské citlivosti Mariiny, která sice v téhle poloze a v podání Rooney Mara, přiznejme si, funguje dost dobře, tím zaviněné přespříliš negativní vylíčení zbylého apoštolstva ale filmu dost ubližuje, všechno vyznívá černobíle, schematicky, prostoduše.
Nemluvě o tom, že z dvanácti apoštolů jich škatuli „křoví“ uniká jen Petr s Jidášem, což se na jednu stranu v biopicu zasvěceném Marii pochopit dá, na tu druhou je ale práci s nimi, jak již psáno výše, poměrně diletantská a zjednodušující, což zase ubližuje vyznění hlavní protagonistky, která se tak stává jen tupým strojem na soucit. Přitom dvojka Mara+Phoenix je vymodlený indie castingový zázrak, a skutečně jsou momenty, kde se tohle obsazení úročí – momenty, kdy scénář zafunguje izolovaně od své omezené ideologie a pustí se do obecnějších dialogů, opět je jich ale tristně málo, a tak se skvělost Mary omezuje na solidní podání ženy duchovně i intelektuálně ambiciózní a Phoenixe na Ježíše mnohem méně pevného ve vystupování a vůli, než je zvykem. Každý detail se počítá a sem tam Máří Magdalena coby film zvládá vystoupat nad rámec klipařské prostoty a skutečně chvíli být podnětným, jsou to ale opravdu jen záblesky.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Škoda obřího nevzešedšího hereckého potenciálu, zahubeného nepokornou a prostoduchou scenáristickou ambicí. Garth Davis je marnotratný syn, jehož filmařský záměr sice je bohulibý, a je v podstatě i dobře, že jeho film vznikl, skutečný potenciál příběhu Marie Magdalenské ale nevytěžil – vyprodukoval toliko schematickou etudu na téma „žena citlivá ✕ muž hrubý“. Na druhou stranu se musí nechat, že tohle téma je delikátní a náročné na uchopení a mohlo to klidně dopadnout ještě mnohem hůř.