Premiéry, 25. leden 2018 16:34Labyrint: Odnašeči dopravních prostředkůRecenze filmu Labyrint: Vražedná léčba (2018, 140', US)

RECENZE (JB) — Hned dvě instance vzdušeného odnosu dopravních prostředku (potažmo jejich částí) s lidskou náplní třetí Labyrint nabízí. Což je o sto procent víc, než by byl kdo od podobného filmu čekal. Podělávky úprky směrem vzhůru jsou tak buď fetišem spisovatelovým, nebo režisérovým, divákovým už spíše ne, jelikož poprvé je to cool, podruhé je to prostě podruhé. Okoukaný. Což je slovo, kterým se dá i celé tohle velkolepé finále labyrintí ságy shrnout. A zodpovídá i zásadní otázku jí se týkající – opravdu bylo v jádru téhle franšízy něco víš než jen generická young adult nádivka, nebo všechno to pozitivní na těchhle adaptacích má na svědomí šikovná režie, a celá předloha a z ní vzešlý scénář jsou totální vykradačský odpad s jedním záchytným nápadem?

Jo. Tak to bohužel fakt bylo. Slibně načatá, žel nikam nesměřující sága, matný odraz žánrového kolegia a v závěru urážka diváckého intelektu. Nechce se ani věřit, že je to pořád ta samá série, že se tu pokračuje v něčem, co vůbec nepůsobilo bídně a slibovalo solidní mladistvou postapo podívanou. Těžko říct, jak se na natáčení podepsaly odklady kvůli zranění Dylana O’Briena, jelikož ale takřka veškerá bídnost filmu vyvěrá z tupého scénáře, na tohle neštěstí bych to nesvaloval.

Film stojí a padá s tím, jak zbytečně působí veškerý jeho děj, a ten zase stojí a padá s tím, jak nezajímavé jsou jeho postavy. Osudové hlášky padají a krky pro přátele se nasazují, divák se ale marně snaží vybavit si, kdo že kdo vlastně je a kde jsou nějaké vztahy, pro jejichž nerozlučnost tu všichni tak horují. Odříkávají se základní repliky a objevují se pokusy o hlášky, které jsou v 90% případů naprosto mimo. Nutno taky říct, že ústřední záchraná výprava je jednak zbytečná, jednak značně hungergamesovitá a jednak šíleně pitomá, prošpikovaná deus ex machinami v podobě tuny náhod a záchran na poslední chvíli, kdy junáku Thomasovi už nepřejete nic víc, než kúru, jíž se dostalo Poe Dameronovi v Posledním Jediovi, aneb neřízení floutci v roli mesiášů už fakt nejsou v módě.

Zvlášť pokud nedisponují náležitou hereckou oporou, což (na rozdíl od Isaaca) O’Brienovi  s jeho hereckou škálou neškálou bohužel nehrozí. Jenže on je tohle jaksi obecný problém Vražedné léčby, to, že tu každý hraje buď jako by neuměl, nebo jako by nechtěl, přičemž nejsou vyloučeny souběžné výskyty obojího. Možná to vážně má co dělat s tím, že čím blíže je finále, tím více se stupňuje otupělost z vršících se žánrových klišé, z níž jen sem tam vytrhne šikovně nasnímaná akce. Ball má určitě na víc, jen dostat do ruky trochu lepší scénář. Ostatně zdaleka nejlepší scéna filmu – zombíci v tunelu, je jeho zásluha.☞ PINBACKER